Suffocate With Your Fame - The New World Order

Když mi kámoš půjčoval tohle cédéčko, říkal jsem si: „Ty volé, co do tý recenze asi tak napíšu??? Suffocate With Your Fame hrajou klasickej deathcore s miliónem moshových pasáží, breakdownů, hammerů a dalších píčovin tak, jak to dělá dneska asi tak půlka - půlka a čtvrt zeměkoule!“ Nicméně, šel jsem do toho a roztočil stříbrný kotouč v přehrávači. Teď asi čekáte, že napíšu, jaká přišla sprcha a že jsem změnil názor o 180 stupňů, ale tak jednoduché to nebylo.

Z počátku jsem si říkal, že můj úsudek byl správný, že se deska sice hezky poslouchá, že na živo kluci fakt umí, že si ve svém přednesu nezadají s kapelama z venku… ale to je tak všechno. Navíc, ten zvuk, který při troše šikovnosti splácáte v obýváku na kompu taky a nemusíte vyhazovat prachy za studio (Bicí zní fakt dost synteticky, kytary celkem ploše a basa není skoro slyšet, což je obzvlášť v klidnějších pasážích, kde by vynikla, škoda.)… Něco mě ale nutilo poslouchat The New World Order znova a znova. Tahle deska má v sobě cosi chytlavého a jen hlupák by se zabýval takovou drobností, jako je zvuk. Navíc, když prostě nejsou statisíce v kešeni, můžete se snažit jak chcete a zvuku nových Unearth stejně nedosáhnete.

Že pořád nevíte, co mě přimělo změnit názor? Já také ne! Prostě jsem dal desce víc poslechů a ona si mě získala. Ona to totiž zas taková lopata není. Najdete zde nápady, které zní opravdu zajímavě. Občas slyším August Burns Red - to hlavně v rytmice a sekačkách. Další inspiraci bych hledal třeba u As Blood Runs Black - brutální prošlapy. Na živo opravdu nezaregistrujete všechno. Když máte pak klid a zaposloucháte se do melodií a zajímavých parádiček, jste doma. SWYF mají vlastní styl melodiky. Je to jen takový náznak, nuance, ale prostě tam je. Vybrnkávačky se v tomhle stylu taky tak často nevidí - další bodík k dobru. Nehledě na to, že není běžným standardem mít v kapele tři kytaristy. Když pak navíc zjistíte, že ti tři kytaristé jsou tam opravdu k něčemu a snaží se využívat toho, že jsou v kapele tři, dáváte opět palec nahoru. Díky tomu si můžou „safokejti“ naživo dopřát to, o čem se většině kapel může jen zdát. Na desce nahraje deset  kytar skoro každý. V živým podání pak něco chybí. To ale není případ kluků z Černošic.

Těch breakdownů je na můj vkus opravdu dost. Další věc, která mi vadí, je celková pomalost alba. Víc rychlejších riffů by desce určitě slušelo. Těch pár výjimek je většinou přesekáno kopákovými prošlapy a to je škoda. Prostě, míń moshe, víc circle pitu. To je samozřejmě ale jenom můj názor, v žádném případě něchci Suffocate With Your Fame radit, jak mají hrát. Uvidíme, s čím se vytasí příště, budoucnost totiž rozhodně mají!