Bury My Sins - Rats

Bury My Sins už nějaký ten pátek znám. Nikdy mě obzvlášť nebrali - nudnej metalcore moderního střihu... říkal jsem si asi tak před dvěma třemi roky. Ale pozor, dnešní Bury My Sins jsou někde jinde. Ne, že by tvorba BMS doznala nějakých razantních změn, kdy byste od sebe dvě jejich desky nepoznali. Bury My Sins se jen posunuli a za sebe říkám: Dobře, správným směrem.

Rats je, jestli se nepletu, jejich třetí deska. Deska, čítající sedm zářezů parádního metalcoru. Žádný klišé, žádný zbytečný moshparty, breakdowny a další tuctovosti, kterých je dneska tolik, že by se daly přehazovat lopatou. Při prvním poslechu Krys mě okamžitě napadli starší desky Darkest Hour. Ne, že by je Bury My Sins snad kopírovali, ale stejně jako DH hrnou BMS neustále svojí muziku dopředu a zakládají si na rychlých bicích. Celý album neskutečně odsejpá a vy si skoro ani nevšímáte všech těch melodických vyhrávek a kudrlinek, který hrajou kytary. Ty si ale dáte spokojeně při dalších posleších, který téhle placce určitě věnujete.

Bury My Sins čerpají vody klasickýho metalu a barví je novým hávem energie. I na ten mosh tu a tam dojde, ale nejde o žádnou lopaťárnu. Prostě moshe nebrzdí nastolené tempo písničky, ale pěkně v něm zůstávají a nedávají možnost vydechnout. Dovedu si představit, jaký peklo to musí být na živo. Škoda, že už se o tom asi nikdy na vlastní kůži nepřesvědčím, jak jsem se dozvěděl, kapela letos ukončila svojí činnost.

Příjemná je i stopáž desky - nějakých 25 minut. Vím, že spousta lidí je opačného názoru, ale mně to takhle vyhovuje. U většiny kapel už poslední písničky jejich třičtvrtěhodinových desek nepobírám. Možná, že by tak dopadli i Bury My Sins, přeci jenom to na druhou stranu nejsou žádní inovátoři. Takhle ve mně zanechávají Krysy jen ten dobrý dojem...

We are rats, the top of gods creation. Stinking creatures, inventors of the end...