This Night Draws The End - Among The Ruins

Když jsem nedávno viděl This Night Draws The End živě,  bylo mi jasné, že nová tvorba téhle kapely nebude žádná přímočarost. V jednom rozhovoru Morbi předznamenal, že s příchodem Ripa do kapely můžeme do budoucna očekávat více matematiky. Tohle všechno se potvrdilo s prvním posledchem EP Among The Ruins.

Deska začíná stejnojmenným intrem, které bych si já osobně snad i odpustil, ale zase se nedá říct, že bych trpěl - v případě krajní nouze stačí stisknout tlačíko a v tu ráno se na vás valí první tóny písničky Break The Walls. Jako první vás ohromí zvuk, který je pěkně macatý a hluboký a jak my „odborníci“ říkáme: „Je to zvuk jako prase!“ CD opravdu hraje a snese srovnání se zahraniční konkurencí. Je vidět, že kluci nenechali nic náhodě a v duchu hesla „Kvalita je důležitější než kvantita“ do nahrávky určitě hodně investovali. Trochu mě mrzí, že se omezili jen na tu hudební stránku a v bookletu postrádám to nejdůležitější - totiž texty.

Ale vraťme se zpět k prvnímu songu. Ten na mě totiž působí jako jakýsi předěl mezi starou a novou tvorbou TNDTE. Dochází tak k mísení melodických riffů se sekačkami a disharmonickými postupy. Pro mě osobně je to v tuto chvíli asi to nejlepší z třípísňového epka. Další dvě písně, tedy The Day The Life Stood Still a Turn The Scale už jsou pro mě stravitelné méně. Napadá mě podobnost s War From A Harlot´s Mouth a podobnými úchylárnami. Záměrně nemelodické riffy, vysoké koncovky mosh partů a do toho občas kilové plochy, které ve vás zapalují jiskřičku naděje a víry v to, že nějaká melodika ještě bude. Upřímně na tyhle party docela čekám a je to pro mě takové to: Mezi slepými jednooký králem, tedy, beru menší zlo.

ALE, bylo by strašně jednoduché a zároveň povrchní TNDTE takhle rychle sundat jenom proto, že pisálek raději melodie... Promakanost a čistota provedení se jim totiž určitě nedá odepřít. Opravdu propracované jsou kytary, které se pořád doplňují, proplétají a vrství (Pozor, ne zbytečně uměle a nezahratelně!). Když posluchač odhlédne od té melodické stránky... a že takových posluchačů, kteří rádi disharmonii a matematické vzorce je dnes opravdu dost, je odměněněn opravdu kvalitní porcí muziky.

Mě třeba hodně zaujala barvitá hra bicích. Sice mám raději větší nášup dvojšlapky, ale všechny ty zvraty, přejezdy a procinkávačky mi jí celkem slušně vynahrazují. Ripovu basu nemá cenu komentovat, kdo ho viděl někdy hrát ví, proč to sem píšu. Je na svém místě a z hlubokých kytar dělá ještě hlubší celek. Morbi se mi zase třeba líbí víc živě, než na nahrávce. I když si se svým hlasem hraje a občas vykouzlí prasátko, ubere, přidá, zvýší nebo zabrousí do hloubek, připadá mi, jako by se trošku trápil. Alespoň ale můžu říct, že jeho vokál je na krev, hehe. Musím ale před ním smeknout. Pamatuji si ho ještě z doby Beat The Odds, kde byl jeho projev opravdu strašný. Od té doby na sobě hodně zapracoval.

Už jsem psal o absenci textů v bookletu. To beru jako opravdu velké mínus. Vůbec by mi nevadilo, kdyby aspoň byly přiložené třeba na zvláštním papíře - klidně vytisknuté doma na tiskárně. Na druhou stranu, koho zajímají, může udělat to, co já. Já napsal Morbimu mail, a ten mi texty poslal. Ty texty totiž posouvají tyhle tři písničky mnohem výš a dávají zapomenout na absenci melodiky. Ne, že by probíraly témata, o kterých jste ještě neslyšeli, ani nejsou psané formou, která tady nebyla. Mají v sobě ale pár momentů, které dokážou překvapit a zaujmout vaši pozornost.

Podtrženo sečteno, kvalitní nahrávka pro milovníky neschematičnosti a nevypočitatelnosti. Docela se těším na většího brášku...