A Day To Remember - What Separates Me From You

A Day To Remember se díky Homesick stali jednou z nejpopulárnějších kapel tvrdé hudby.  Album se dočkalo speciální reedice, kapela objela takřka celý svět, přičemž nevynechala ani Českou Republiku, ale zároveň se našla spousta „haters“, kteří se kapele posmívali a stále posmívají, že se stala komerčním produktem. Troufám si říct, že po vydání jejich novinky What Separates Me From You se těchto odpůrců najde ještě víc. To však neznamená, že by to byla špatná deska, to vůbec ne. Jenom je trochu jiná než předchozí tvorba kapely.

Spousta kapel se po vybočení z obvyklé tvorby ohrazuje tvrzením, že jen dospěli. A Day To Remember to však o sobě nemusejí prohlašovat, stačí si poslechnout jejich předchozí tvorbu a srovnat ji s novinkou What Separates Me From You a snad každému to dojde samo. Zatímco Homesick byl plný breakdownů a řevu frontmana Jeremyho McKinnona, na novém albu najdeme především jeho čistý zpěv. Breakdownů také ubylo, ale to neznamená, že tu nejsou. Jen je jich tu méně. To, co mi je dokonale nahradilo, je celková atmosféra alba, silné texty, které mi přijdou ještě lepší než kdy dříve a větší žánrová rozmanitost.

Na albu najdete jak tvrdší, „core“ věci z dob Homecick, což dokazuje hned úvodní „Sticks And Bricks“, která otevírá celou desku ve velkém stylu. Doporučuji všem haters, kteří si myslí, že ADTR jsou komerční věc. Jeremy pro vás všechny má totiž láskyplný vzkaz- „My heart is filled by hate“. Celkově mi What Separates Me From You připadá jako hodně upřímná zpověď zpěváka Jeremyho. V jeho slovech je jednou cítít ona nenávist, jindy zase smutek, ale hlavně upřímnost. Což dokazuje hned další song „All I Want“, jeden z nejlepších na celém albu. Pokud bych měl dále jmenovat tvrdší kousky na albu, budou jimi „2nd Sucks“ a „You Be Tails, I’ll Be Sonic“, které se zvukem i celkovou atmosférou hodně přibližují předešlému albu Homesick.

Teď však opustím tvrdší část alba. Ta je samozřejmě výborná, najdou se v ní moshové části, řev, prostě všechno co by se dalo od A Day To Remember čekat. Síla What Separates Me From You ale překvapivě není v těchto věcech. Ta přichází s pomalejšími, ryze pop punkovými songy s jen malou špetkou hardcoru, kterých je na albu většina. A to je to, čím se mě A Day To Remember tentokrát získali. Nejlépe tuto část alba charakterizují songy „It’s Complicated“, který je pro mě asi největším hitem na albu. Píšu asi, protože oněch hitů je tu plno. Jako třeba „All Signs Point To Lauderdale“, jehož refrén je přímo dělaný pro  „Sing-along“ na koncertech, nebo „Out Of Time“.  A takhle bych mohl pokračovat, dokud bych nevyjmenoval vlastně všechny písně na albu. Každá z nich má totiž něco do sebe, nenašel jsem zde věc, která by se mi nelíbíla, nebo byla jen průměrná. Jediné, co mi na albu chybí, je delší stopáž, ale to už bych chtěl po kapele asi moc.

A Day To Remember se svojí novinkou dospěli. Stvořili neuvěřitelně silné album, na kterém fanouškům odhalili svojí popovější tvář, u které by podle mě určitě měli zůstat. Netroufám si říct, zda je What Separates Me From You lepší než kritikou opěvovaný předchůdce Homesick, na to je ještě brzy. Co však můžu s poklidem říct je to, že je to pro mě zatím jasný kandidát na nejlepší desku letošního roku.

Spousta odpůrců této kapely si určitě už teď vylévá svoje negativní pocity na internetových serverech a  posmívá se kapele za to co stvořila. Proč ale? Nebyla by to přece nuda, kdyby kapela hrála pořád jedno a to samé několik let dokola, bez jakékoliv změny nebo posunu vpřed? Je jen na vás, jestli se zařadíte mezi tyhle odpůrce, kteří jen závidí kapele její uspěch, nebo jestli vás album natolik osloví , že si jej budete pouštět každý den, jako já.