Funeral For A Friend - The Young and Defenceless EP

Funeral For A Friend jsou jednou z prvních post hardcore/emo kapel, kterou jsem začal poslouchat. To bylo už tak před čtyřmi nebo pěti lety. Za tu dobu jsem si k téhle kapele z Walesu vytvořil určitý citový vztah. O to víc sem byl nadšený, když jsem měl možnost je vidět na živo, nebo naopak zklamaný, když vyšly jejich poslední dvě desky, Tales Don't Tell Themselves (2007) a  Memory and Humanity (2008), na kterých kapela téměř pohřbila svoje post hardcore/emo kořeny, díky kterým o pár let dříve dobyla svět. Když tento rok kapela ohlásila, že pracují na novém materiálu, který by měl znamenat právě návrat ke tvrdším kořenům, byl jsem zvědavý, jestli to bude jen typické navnazování posluchačů, nebo jestli se onen návrat skutečně povede.

To mi víceméně prozradil již první singl z nového EP The Young and Defenceless, Serpents in Solitude, ke kterému byl mimochodem natočen velmi povedený  a hodně drsný videoklip, ale teď zpátky k samotné hudbě. Po prvním poslechu singlu jsem téměř nemohl uvěřit svým uším. Znělo to totiž, jako by se kapela vrátila v čase o pár let zpátky do dob svého nejlepšího alba Casually Dressed & Deep in Conversation. Perfektní, řízné, téměř metalové kytarové riffy, typický emotivní projev zpěváka Matta Daviese a hlavně, to co mi nejvíce chybělo na předchozích albech, řev bubeníka. Celé Ep se skládá pouze ze 4 písní, z nichž žádná z nich nijak kvalitou nezaostává za již představenou Serpents in Solitude. Ať už je to další vypalovačka Sixteen se skvělým melodickým refrénem, třetí v pořadí Damned If You Do, Dead If You Don’t, která mi ze všech čtyřech skladeb nejvíce připomíná starou tvorbu, nebo poslední Vultures, ve které naplno vynikne skvělý hlas zpěváka Matta.

Nové EP The Young and Defenceless mě velmi příjemně překvapilo, „Funeralové“ se opravdu vrátili ke svým tvrdším kořenům, které doufám ukážou na dlouhohrajícím albu, na kterém už začali pracovat a které můžeme očekávat na jaře příštího roku.

Funeral For A Friend - Serpents In Solitude