My Terror(De), Flowers For Whores(Praha), Esazlesa...

Středeční večer v Plzni patřil nepochybně jediné akci. Do plzeňského Anděla dorazili, ještě ze zimní Kalifornie vychlazení, akustičtí rockeři Goodfellas i s jejich novou prvotinou, Robbery Blues. A jelikož publikum v Andělu nikdy nedá nic zadarmo, přivezli s sebou ještě vídeňské indiepopery My Name Is Music a domácí bandu Dispinxies.

Přesní jako hodinky, v 9 hodin Dispinxies probrali ukolíbanou a poklidnou atmosféru s pěkně řízlou Too Late. Sami si nasadili neuvěřitelné tempo, které se snažili udržet a udrželi až do konce. Parádně našláplý indierock supportovaný synťákem. To já mimochodem rád. Hodně rád... Zrovna Dispinxies mě loni na Cigistocku vůbec nebavili. Nevím proč, jestli jsem za tu dobu až tak hudebně "vyspěl", nebo to prostě kluci dělají líp? A nebo je to zkrátka klubová kapela? To se ukáže na příštím koncertě. Takže kluci, šup do toho!

Druhá kapela byla pro mě absolutní neznámou. Zběžné projetí jejch bandzonu (hodně zběžné) s neuvěřitelnou nadšeností bylo hodně fajn.

Čím míň lidí na podiu, tím víc práce. Virbl, kytaru a basu má na starost Niki Altmann, který přišel v disko kloboučku, ve skvělých červených teplákách a v mikině Österreich, která hned letěla dolů, aby vystavil na obdiv rtěnkou napsaný My Name Is Music. Phoebe Hall dorazila na pódium v zelených štrupnách, červených minišatičkách a bílé paruce. Za outfit oběma určitě výbornou. Phoebe prokládala své občasné tlučbušení do bass drumu a crashe výborným zpěvem a ze začátku přidala ještě naprosto skvělé pohyby jak z hodně špatného porna. Když začali hrát, ukápla mi slzička při vzpomínce na White Stripes. Hodně bych se divil, kdyby to tak neměla i část ostatních.

K tomu, co hrají, není skoro co dodat. Jenom a jenom chválit. Jelikož pojedou s Goodfellas ještě několik koncertů, DOPORUČUJU se na ně jít podívat! "We need revolution, like you had here twenty years ago, ´cos our politicians are bullshits!"

Jak už jsem psal, Goodfellas se před nedávnem vrátili z nahrávání svého debutu a rozjeli se s ním po naší republice a přilehlých zemích. Anděl potřeboval probrat. Roztancovat. Klucí na to vlítli pěkně zostra s Car Check. Atmosféra se náhle rozjasnila, nálada stoupala exponenciálně. Po přimíchání trochy funky v Girl Like You dostali všechny holky na kolena. A nejenom holky. Tahle hudba se mi prostě líbí.

Tancovalo se, tancovalo. V té době v už slušně naplněném Andělu snad nebyl nikdo, koho show těhle mlaďochů nebavila. Když po písničce Robbery Blues přišla na řadu pomalá Smooth End of the World, chyběly už jenom zapalovače. Chtělo to ale zase rozhýbat a zapojit publikum. "I dont do the mornings. I dont do the mornings!" Anděl řval jak zběsilý! Jedna z roztomile opilých slečen tam dokonce zkoušela, jestli se dotkne obou zdí, když roztáhne nohy a sedne si v šatičkách na pódium. Když jí přišel zpěvák Tom Jaggy lehce uklidnit, sápala se mu po kalhotech jak holčička po bonbonu. Byla ráno morální kocovinka? Rokenrolu nikdy není dost. Rather Happy Than Right! Pak přišlo to, na co jsem se těšil celý večer. Mnozí z vás jistě zaregistrovali klip, který Goodfellas natočili v San Franciscu. Bobby Long je hitovka. Parádní kousek.

Sice se mi jako školou povinnému středa moc nelíbila, ani v nejmenším jsem nelitoval. Tohle bylo o hodně lepší než sedět doma a učit se. Tak, kluci, zase příště!