United Hardcore Forces

Jsem si naprosto jistá, že některé čtenáře jsem si dosyta „vykrmila“ reporty psané především na akce konající se na Jihlavsku a mají toho už tak trochu po krk, ale nepsala bych je dál, kdyby nestály opravdu za to. Řekněme, že sobota 22. ledna za tu zmínku opravdu stála, přestože se zde sešla pouze hrstka příznivců metalu. Oproti jiným akcím, se do klubu Ponorka, který shodou náhod dostal nové oficiální jméno „Rockový klub Ježek“, dostavilo jen něco málo přes padesát fanoušku, zvědavců či všudybylů, ale na rozjezd plánovaného mini-tour „United Hardcore Forces“ve složení kapel LET´S ROLL – REINCARNATE –PROJEKT X – DARK DAYS to stačilo.

Ač kolovaly na webu informace o začátku ve 20:00, teprve až po deváté hrábla do strun první z kapel. Večírek zahájili rock´n ´roll hrající LET´s ROLL, které jsem poprvé zmínila v reportu na „No Music=No Life fest“ a musím trpce přiznat, že jejich vystoupení mně bavilo ze všech čtyř kapel nejméně. Netajím se tím, že jsem fanoušek spíše tvrdších odvětví metalu, ale když po pár písních začalo pozvolna odcházet publikum, až jsem tam stála téměř sama, tak na tom něco muselo být. Jako druzí nastoupili Havlíčkobrodští PROJEKT X, kteří pro mne znamenali vrchol večera. Možná to bylo tím, že je jako jediné ze čtveřice hrajících kapel jsem viděla toho večera poprvé nebo také možná tím, že mi neuvěřitelně připomínali americkou kapelu SLIPKNOT už jen tím, že si na pódium dotáhli prázdný sud od piva, do kterého nějaký maník mlátil jako o život. Ti největší šílenci mlátili hlavami v předních řadách, kdežto ti, kteří si potrpěli na texty, si museli stoupnout díky špatné akustice sálu, až úplně dozadu. Třetí palbu pod názvem REINCARNATE snad není nutné už představovat. Sice ne poprvé, ale prvně za mé přítomnosti si na pódium pozvali jednoho z publika, aby je doprovázel ve zpěvu…ehm…growlu při písní „Kam Utíkáš“. Zbytek večera válcovali jihlavští DARK DAYS, které jsem neměla záhadným způsobem to štěstí vidět je na živo, přestože na akcích, kde hráli jsem byla už mockrát, tak jsem byla zvědavá. Svým způsobem mě nezklamali, spíš naopak. Dokonce mi místy připomínal zpěvákův vokál Alexiho Laiha (pokud se to tak skloňuje:)) z finské kapely CHILDREN OF BODOM.

Přestože koncert skončil něco málo po půlnoci, tak si myslím, že nejen já jsem si ho plně užila (a konečně jsem byla na všech kapelách!) a i když přišlo míň lidí, než se očekávalo, tak padlo za ten večer hned několik kotlů. Nicméně příští zastávku těchto kapel, která se bude konat 22. února v Třebíči, si určitě nenechte ujít!