NEVER SAY DIE TOUR

Na tuhle akci jsem se těšil jak prcek na dudlík už hodně dlouho. Letošní sestava Never Say Die tour slibovala silný kulturní zážitek. A hned v úvodu musím říct, že zklamání se nekonalo! Do klubu jsme přišli chvilku po 17. hodině. Začali jsme obvyklou prohlídkou dister. Příjemným zjištěním byl zákaz kouření v prostoru sálu, kde se hrálo. Prý to bylo na přání kapel a já to jenom kvituji a přeji si víc takových koncertů! Sotva jsme se stačili trochu rozkoukat byla tu šestá hodina a s ní první kapela.

Nevděčného úkolu „otvíračů“ se zhostili We Came As Romans, které jsem neznal. Od prvních tónů to do nás sypali hlava nehlava. Středně tempý moderní metalcore na dva zpěvy - řev / čistý zpěv. Veliké nasazení kapely a časté moshové pasáže postupně začaly zaplňovat poloprázdný sál a kotel se dostal brzy do varu. Hošíkovi v uplém triku s „véčkem“ chyběla už jenom kabelka, ale zpívalo mu to celkem dobře. Kapela měla perfektně nacvičenou chorošku, až to vypadalo místy strojeně. Nejvíce mě zaujal exotický bubeník (jinak se jednalo o kapelu, kterých je na světě tisíce), to byly rytmy panečku - hodně nápaditá hra. Dobré bylo, že kapela nehrála hodinu tak, jak je tomu na velkých festivalech, kdy už se nudíte a trpíte. Takhle to byl, i přes zmíněnou tuctovost, příjemný začátek. Po pár písničkách hoši sbalili fidlátka a uvolnili místo další kapele.

Tou byli Your Demise - new school hardcore, který se dobře poslouchal a rychle odsejpal. Lidí opět přibylo a v kotli se rozjelo pořádné peklo. Kapela do svého setu dala úplně všechno, i když jistá známka únavy byla znát, ale na první pohled nikdo nepoznal nic. Zaujaly mě „telata“ (rozuměj telecastery) na krku kytaristů. U takových smeček se to tak často nevidí. Na rozdíl od We Came As Romans působili Your Demise úplně přirozeně. Žádný nažehlený hošíci. Každý z trochu jiného těsta a přece jim to společně pěkně šlapalo.

Po YD si svoje nářadí začali rozbalovat moji oblíbenci, Němci War From A Harlots Mouth. A musím říci, že pro mě to byl jeden ze dvou vrcholů večera. Výborný zvuk, německá preciznost a maximální nasazení. Z desky tuhle bandu šílenců moc často neposlouchám, ale naživo mě vždycky dostanou. Never Say Die byla jejich už několikátá zastávka u nás a tohle byl zatím jejich, z mého pohledu, nejvydařenější koncert. Šílený bubeník, který i při hraní těch největších zběsilostí řádil jako pominutý a ještě rozdával úsměvy na všechny strany. Fakt jsem z tohohle uhlazenýho týpka s půllitrama na očích, do kterého byste normálně neřekli, že je schopen takových věcí, nechápal. Jakmile brýle sundá, máte před sebou totální rytmické tornádo, které vás úplně semele. Co mě na téhle kapele přitahuje nejvíce, je jejich basák. Styl jeho hry je pastva pro moje uši a oči. Samozřejmě nevydrží při tom všem stát na místě a pěkně to rozjíždí. Dokonce se na konci jejich setu nechal povozit i s basou nad hlavami fans. Zpěvák Nico je jako sedmihlavá saň a taky pěknej démon a lišák. To dokázal, když v jedné klidné pasáži vzal dokola jednoho z fanouškú, který se vydrápal na podium a zatančil si s ním valčík (taneční mistři prominou - tanec není moje silná stránka a valčík je asi jediný tanec, kerý znám ). Kytaristé  jsou také mistry svého nástroje, jak jsem už řekl - německá preciznost. Kapela sama nechápala, jakého ohlasu se jí dostalo. Ale každá sranda jednou končí, a tak i WFAHM balí.

Na Američany Emmure si jdeme odpočinout a ještě jednou procházíme distra s merchem a nakupujeme - přeci jenom, zima bude zlá. Z toho, co vidíme na plátně je patrné, že koncert pokračuje v nastoleném tempu a fans se pěkně baví.

Po Emmure nastupují Bleeding Through. Nechápu tuhle kapelu. Ti snad nedělají nic jiného, než že točí desky a jezdí turné. Trochu jsem se bál zvuku. Když hráli před pár měsíci v Plzni, nestál za nic. Ani tady k žádnému velkému zlepšení nedošlo. Nevím, jestli to je chyba kapely, či zvukaře, ale proč mají BT vždycky takovou hlukovou kouli? Jediné, co bylo oproti plzeňskému koncertu lepší, byl zvuk bicích. Je to škoda, protože jednotlivé písničky jsem celkem těžko poznával, a to mám, si myslím, Bleeding docela najeté - alespoň jejich starší desky. I přesto podali Bleeding through pěkný výkon. Jejich vystoupení bylo plné energie a zazněli téměř všechny známé fláky. Pěkně jsem si s Martou zazpíval. Ta mě pak, když jsme se s ní fotili, potěšila. Zeptala se, jestli jsem tu nebyl, když tady BT hráli naposledy, že prý si mě pamatuje. 

Zlepšením, co se zvuku týče, bylo vystoupení Comeback Kid. Tuhle kapelu jsem viděl živě poprvé. Některé jejich songy, ale dobře znám. Jsem rád, že byli CBK společně s Your Demise, zařazeni do tohoto tour také. Bylo to takové příjemné zpestření. Nedovedu si představit, že bych musel poslouchat celý večer jen metalcore kapely. Myslím ale, že na Comeback Kid se nevyřádili jen příznivci rychlého hardcoru, ale určitě si na své přišli i máničky. Hodně energická show. Bubeník do bubnů mlátil ze všech sil (možná i proto si Parkway Drive pak postavili bicí svoje). Ten měl úder... to byl mazec. Celou kapelu hnal dopředu takovým způsobem, že v klidu by nezůstal snad ani mrtvý... Výborný zpěv (řev) a pohyb kapely umocnil můj dojem z prvního setkání s touto bandou.

Po přestavbě bicích a delším zvučení nastoupili Parkway Drive a set odstartovali intrem a první písničkou z jejich nové desky „Deep Blue“. Právem obsadila tahle partička roli headlinera. Na PD je vidět, že je hraní baví. Na nějaký drsný ksichty moc místa nezbylo. Místo toho úsměvy od ucha k uchu a pobíhání po podiu sem a tam. K tomu si přičtěte výborně odvedenou muzikantskou „práci“ a nemáte, co byste PD vytkli. Parkway Drive projeli největší fláky ze všechy alb. Snad jen „Smoke em. If Ya Got Them“ a „Gimme A.D.“ nezazněly, ale není se čemu divit. Ani Parkway Drive nemůžou hrát 3 hodiny. Asi tak v půli setu zhasla všechna světla, za kapelou se vyměnila plachta (do té doby tam visela plachta s námětem desky Deep blue) a po podiu se rozestavěly palmy. Po této krátké přestavbě začala show naplno znovu. V kotli se objevil nafukovací míč a jak fanoušci, tak kapela s ním vesele dováděli. Kopali si s ním, hlavičkovali... byste netušili, co vše se dá při hře na kytary a bicí ještě stihnout.  Aby toho nebylo málo, kde se vzal, tu se vzal, najednou se v kotli objevil nafukovací člun a začal boatstagediving.  To tyhle Australany pobavilo ještě víc a jak je jejich dobrým zvykem, přenesli  tuhle veselou  náladu  na všechny, co byli v sále. Jako přídavek zahráli hitovku „Carion“, a to už bylo podium úplně plné a řval celý sál. Nakonec si na člunu ještě zaplaval basák a sranda skončila...

Byli jsme rádi, že jsme si nedali věci do šatny a nemuseli tak stát frontu. Lidí bylo opravdu hodně. Možná by se mohl pro příští ročník Never Say Die vymyslet větší prostor s lepším zvukem. I když, to nemusí být nutně vinou zvukaře z Abatonu. Kolikrát si v minulosti kapely přivezly zvukaře vlastního a ten otočením volume knoflíku do prava celý koncert zazdil... Jinak, i přes horší zvuk parádní koncert, jsem rád, že jsem byl opět u toho!