BRATRSTVO LUNY - Goethit

BRATRSTVO LUNY je gothic-rocková kapela, která vydala své první album „Gotická duše“ roku 2007. Nedávno přišla banda s novou deskou „Goethit“, a když se mi dostalo možnosti napsat na tento počin recenzi, tak jsem po krátké rozvaze přijal. Nyní už můžu s jistotou říct, že tohoto kroku nelituji, jelikož BRATRSTVO LUNY přináší na „Goethit“ vyváženou porci kvalitního gothického rocku.

Do děje budete uvedeni krátkým „Déjà vu,“ které vás pomalu ponoří do tajemné atmosféry „Goethit“. Ta už pak absolutně vyplní prostor v následujícím „Karnevalu recyklovaných halucinací,“ kde hned na první poslech zaujme hutný riff a společně s charismatickým pěvěckým kázáním Maestra Xpil nás plynule provádí skladbou. A právě vokály budou prvním elementem, který po úvodním ohmatání zůstane posluchači v paměti. Zpěv příjemně podtrhuje kytara, jež si zbytečně nevynucuje prostor a drží se v pozadí, než přijde její chvíle k oživení a posunutí skladby zase o něco dál. Monotónní bicí za asistence zvukomalby kláves potom vytváří samotné jádro mystické atmosféry desky. BRATRSTVO LUNY ovšem neupadá pouze do atmosférotvorné patlanice, ale naopak zakomponovalo do hudby i několik výrazných motivů. Refrény písniček tudíž nejsou utopeny v rozsáhlých kolážích, ale naopak si jich určitě všimnete a zapamatujete si je, i když pořád mi zde chybí nějaká vyloženě výrazná melodie. Formálně je tedy deska zvládnuta na výbornou, jedná se o profesionální práci lidí, kteří ví, jak svůj žánr správně podat.

Věcí, jež mi u kapel podobného ražení velmi imponuje, jsou texty. Svým, z části aristrokratickým přístupem k umění docílili pro mne velmi zajímavé skrumáže metafor. Neznáte-li příběh Doriana Graye, nevíte-li kdo byl mladý Werther nebo Charles Baudelaire, dojdete nejspíše jen k částečnému pochopení celé koláže, kterou „Goethit“ nabízí. O to ale působivější je, když prozkoumáte celou mozaiku reflexivní, meditativní a kritické lyriky, která působí ve spojení s vlastní hudební složkou vskutku impozantně. BRATRSTVO LUNY vás uvrhne do prostředí gotiky a při tom nabízí pohled na současnou dobu (společnost), přičemž je to vše zahaleno tajuplným odérem čišícím z hudby na každém rohu.

Abych ovšem jen nechválil a nechal v sobě probudit i recenzenta škarohlída, přidám i trochu negativ, protože i ta jsou zde trochu ke slyšení. Stran formy a textu jsem toho moc nevytýkal. O něco horší to je s vlastním obsahem. Chápu, že je těžké vyřknout všechny myšlenky, jenž chci skladbě dát, na nedostatečném prostoru. Na druhou stranu, na osm minut dlouhé opusy tady zase nebylo dostatek hudebních nápadů. Již výše jsem vytkl absenci výrazného motivu, teď ještě dodám, že zkrátka chyběly i trochu výraznější hrátky s vlastním soundem desky. Po určité době se mi vše začíná slévat dohromady, a přestože nějaké náznaky na oživení tady jsou, možná by zasloužily ještě trochu rozvést. Tím by se možná vyplnila i občasná hluchá místa, a já tak vždy jasně a bezpečně rozlišil jednotlivé části stopáže.
Schválně jsem se vyhnul srovnání s XIII. STOLETÍM, či kteroukoliv jinou podobnou skupinou, jelikož to podle mne v tomto případě postrádá smysl. Kapela nemá ambice svou hudbou posouvat hranice gothického rocku a přinášet stylotvorné inovace (to se samozřejmě musí v objektivní kritice projevit na nižším hodnocení), což na druhou stranu jejich muziku chrání od zbytečných samoúčelností. BRATRSTVO LUNY zkrátka hraje hudbu, která je baví, kterou mají dobře zvládnutou a já si to vše prostě rád na „Goethit“ užil s nimi.