GUNS N' ROSES - Appetite for Destruction

Rocková scéna žila před časem vydáním nového alba od skupiny Guns N‘ Roses (nebo toho, co z ní zbylo). Kdo by slyšel jako první cd od této skupiny právě novou Chinese Democracy, mohl by mít nesprávné představy o tom, kdo že to Guns N‘ Roses vůbec byli a co je proslavilo. Není tedy od věci se vrátit v čase a zavzpomínat, jak to vypadalo, když ještě skupina hrála v původní sestavě a nosila své jméno zcela oprávněně. Když v roce 1987 vyšel "Appetite for Destruction", stal se rázem jedním z nejlépe prodávaných debutů historie. Hudba kapely byl v té době skvělý mix blues-rocku, punku, hard-rocku a heavy (glam) metalu. To, že tato směska mohla fungovat, lze přičíst odlišnému hudebnímu cítění členů kapely, které se také skupině později stalo osudným. Deska předkládá posluchačům přímočarý nářez, jenž ovšem neupadá do bezduché sypačky, naopak je prostoupen spoustou skvělých nápadů a melodií. Dvě kytary se bezchybně doplňují ve stylu Thin Lizzy, jednotlivé riffy plynule přechází do parádních Slashových sól, které v jeho bluesovějším provedením dodávají celé hudbě osobitý charakter. Na pozadí ovšem pořád ústřední melodi drží řízná rytmický kytara. Občas dostane výraznější prostor i basa, což je velmi zajímavým zpestřením. Axl Rose jako frontman přídává ke všemu svůj charistmatický hlas, se kterým střídá jednu polohu za druhou a v celku tak vše přibližuje dokonalosti. Skladby jsou vyrovnané a žádná z nich nepůsobí jako vata. Z řady ale přeci jen vyčnívají hitovky "Welcome to the Jungle", "Paradise City" a "Sweet Child O‘ Mine". Album snoubí tvrdost a melodičnost. O tom, že by se v hudbě objevovaly nějaké nálady či výraznější emoce, nelze mluvit, vše je servírováno přímočaře s pravým americkým sebevědomím. Texty jsou ovšem dosti povrchní, bez hlubší myšlenky, to se ovšem na druhou stranu ke zvukové stránce hodí. Ostatně výrazněji se jako textař Axl Rose projevil později. "Appetite for Destruction" se zapsalo do historie rocku zlatým písmem. Dnešní podobě kapely se podaří vykročit ze svého stínu jen stěží. I přesto však lze směle tvrdit, že první deska Guns N‘ Roses přivede ještě mnoho lidí k tvrdé hudbě, jako před několika lety přivedla mě.