Killing Joke - MMXII

I když myšlenka na blížící se apokalypsu je ve stavu mlčenlivém, stále je zájem mezi konspiračními teoretiky a náboženskými skupinami získat nepopíratelný důkaz, ve kterém by potvrdili svou pravdu. Neúspěšné předpovědi Harolda Campinga z 21. května 2011, jsou jevem, který vznikl tím, co tvrdí křesťanská literatura. Vše je jen předzvěstí "falešných proroků", aby na konci dnů konečně vstoupila ona pravda do stavu uskutečnění. Svět se houpá na jedné živelné pohromě za druhou, od tsunami po smrtelné jaderné úniky. Napětí je v našem světě hmatatelné a zdá se, že každý národ si jde (nebo časem půjde) navzájem po krku. A samozřejmě nelze opomenout, co praví mayská civilizace, která strávila větší část své existence studiem astrologických vzorů, předpovídající zhruba prosinec tohoto roku jako za "definitivně poslední v dějinách lidstva." Takže co to všechno znamená? Jsme všichni ztraceni? Většina rozumných lidí samozřejmě řekne: Ne! Je tu vysvětlení pro všechno: Nebezpeční využívají hloupé - nebo by blázni sami zapříčinili přírodní katastrofu.

Ať už je vaše víra o roku 2012 jakákoliv, je téměř nemožné nebýt okouzlen obrovským rozsahem této myšlenky. Co když to opravdu je pravda? Killing Joke jsou v tomto ohledu přijmutím veškerých dotazů na ona témata a své odpovědi volí v zájmu kompromisu. Jsou přesvědčeni, že rok 2012 přinese velké změny - bude to násilné a mají pocit konečnosti, ale nakonec to bude mít za následek lepší svět. MMXII je patnácté studiové album a je takovým průmyslovým kolosem, který je skutečně znamením doby. 

Nebylo by apokalyptických alb bez absolutního eposu schovaného někde na MMXII – vpředu, uprostřed, na konci, nikdy nevíte, kdy to přijde. Zničující osudová elektronika pomalu plápolá, následně počíná vzdálenějším, bouřlivým výbuchem, který naznačuje blízké otřesy dějin. Jak písně postupují, je znát vykreslení těchto obrazů: drcení elektrických riffů Kevina "Geordie" Walkera, doprovázené vrčením temp spalujícího Jaze Colemana, zabalené do složitostí propracovaných symfonií metaforického druhu. Celé pásmo střídavě odpočívá a rozplétá zlověstnou trpělivost, s téměř perverzní radostí z utrpení, které je tu znázorněno. Album vytváří pocity rozčarování a emocionální devastace místo očekávané "klasické cesty" – střídání stavby písní s vyvrcholením. Což je jedině dobře. Tento smysl pro rovnováhu má MMXII dán dohromady jako hierarchální systém tkanin + stejnou úroveň naléhavosti jako o dva roky starší předchůdce Absolute Dissent a zároveň obsahuje diverzifikaci hudebního přístupu. Album nakonec exploduje ve způsobu, na jaký jsme si od Killing Joke zvykli. Pulzující post-punkové riffy, které dělaly své v začátcích společně s hrubou elektronikou, jsou ve výsledku pořád tak neodolatelné. Přes celkovou jednoduchost, drsné a neúprosné rytmy, přichází MMXII jako úder do obličeje - vítané změny z více utlačovaným přístupem ve stopách. 

MMXII je na první poslech velmi neklidné. Deska je v neustálém pohybu, střídají se zde žánrové styly, míchájí intenzity a zavádějí se nová témata, která se sázejí jedno za druhým. Na změny tasí kapela více alt-rockový přístup než kdykoliv předtím a Killing Joke se k onomu prvku staví opravdu výjimečně dobře. Hlas Jaze Colemana plave přes atmosféru setkání kytar a záblesků elektronických efektů. Staví tak jednu z nejvíce kontemplativních desek, které kapela může nabídnout, a to vše bez obětování prostupujících pocitů temnoty, které se rozkládají na záznamech v plném rozsahu jejich celoživotní tvorby. Znatelně větší zlost - chraplavý křik, občas plocha mezi nádherně zpívanými verši, které slouží jako přesným zobrazením neshod, jistě vyplývající pro předpověděné chaotické události konce roku 2012. Melodie znějí jako peklo na Zemi a skáčí podél zlověstných úderů bicí. Silně průmyslová elektrická složka zapadá jak do drážek a láká své posluchače k tanci. Konec MMXII pak přechází do melancholického rozloučení se - konec opravdu hoden této nesmírné nahrávky. Stejně jako v případě, že konec světa je ve skutečnosti v plném proudu, není jediného okamžiku, který by na desce nestál za to. 

MMXII představuje jeden z dalších velikých úspěchů, který můžeme datovat zpět do roku vzniku kapely - 1978. Killing Joke mají opět neslýchanou dlouhověkost, platící v podobě chemie a sdílených vizí, které umožňují písním, instrumentálním provedení a lyrickým motivům koexistovat na úrovni tak hluboké, že sami budete dumat nad tím, proč všechna ta hudba není ponořena přímo ve vás. Kontroverzní a stále podmanivé téma apokalypsy jen přidává na intrikách stejně dobře, jako naplánovaný rok vydání. Je to album, které by mělo mít zásadní vliv na fanoušky průmyslového rocku / post-punku a jeho význam by neměl být přehlížen. Dosavadně nejrozzlobenější a nejinteligentnější album roku 2012.

Co pro nás Killing Joke obětovali? Plátek svého génia. Tahle kapela není jen o psaní hudby, otevírá svou mysl, duši a zanechává to vše na jedné desce. Témata, která hrají na prvém albu, jsou ještě naživu i v tomto záznamu, i když na sebe vezmou tuto novou podobu. Killing Joke se zabývají evolucí, myslí dopředu, na nové způsoby jak jako lidstvo být tím vším součástí. Kapela vidí dál než my, vidí dokonalý svět mezi přírodou a člověkem, o lásce a triumfy nad chamtivostí. Killing Joke je jedna z nejlepších reflexí toho, co se může stát, když je mysl otevřená čistě uměleckému vyjádření. MMXII není jen další řadové album Killing Joke, je to další kapitola v jejich příběhu, další pohyb v symfonii svého šílenství. Je to blaženost, je to radost. Jsou to Killing Joke…

Killing Joke - MMXII / Album Taster: