Disease Illusion - Backworld

Disease Illusion jsem objevil před časem celkem náhodou díky jednomu nejmenovanému konkurenčnímu webu (děkuju coreMusic za tip). Podobná muzika mi už dost chyběla... Když jsem viděl klip k písničce One Last Breath, věděl jsem, že cd téhle kapely prostě musím mít. Trošku jsem zabrouzdal po netu, našel, objednal a po třech týdnech bylo Backworld doma. Jako za starých časů, hehe.

Melodický death metal z Itálie se spoustou včelínových vyhrávek a přísným vokálem - tolik ve zkratce a tím dnešní recenze končí... Ne, nebojte, tak jednoduché to dnes se mnou mít nebudete.

Ovlivnění u Dark Tranquillity je zde víc než zřejmé. Už jen podle fotky v bookletu, na které mají triko DT na sobě hned tři členové Disease Illusion. DI jsou ale mnohem intenzivnější, agresivnější. Krom vlivu DT slyším v jejich hudbě i třeba Soilwork nebo Heaven Shall Burn. To je asi zřejmě ten pravý důvod, proč se mi Disease Illusion tolik líbí.

Fabio Ferrari má fakt přísný hlas. Chvílemi Marcuse z HSB opravdu připomíná. Vedle jemu podobnému ječáku disponuje i hodně dobrým murmurem, který opravdu valí. V této hluboké poloze se mi líbí nejvíc. V již zmiňované One Last Breath na něj vsadil hodně a refrénu jím dává opravdu sílu. Tu umocňuje i včelínová melodie a kopákové detonace. Tahle píseň ale není jediná dobrá na albu.

Už úvodní The Last Murder je pořádný náhul a zaručuji, že vás nenechá v klidu a zvedne ze židle. Sada parádních riffů se na vás vyřítí už v úvodu a pokračuje po dobu celého songu. Pro mě je to asi nejsilnější skladba celého alba. Nálady Dark Tranquillity jsou v něm cítit asi nejméně, což mi vůbec nevadí. Tam kde chybí, nastupuje nekompromisní drtivá energická brutalita, ruku v ruce s parádními melodiemi. Moshový part uprostřed songu není typická sekačková palm mute přerušovaná drbárna na prázdnou strunu, ale zajímavě řešený prosekaný riff, který vedle brutality v sobě skrývá i nuance melodie. Na ty je bohaté celé album, i když už ne v tak agresivním hávu...

Disease Ilusion jsou nadějná kapela, která ještě stále kráčí ve stopách svých známějších kolegů. S další deskou by mohli uhnout o krok stranou a šlapat si vlastní cestičku… Minimálně já jim za to budu vděčný!