Korn - Path Of Totality

S další experimentální deskou přicházejí nu-metaloví veteráni Korn. A že nejde o jen tak ledajaký experiment, o tom svědčí seznam jmen, se kterými Korn spolupracovali: Skrillex, Noisia, Excision, Downling, 12th Planet, Feed Me. To vše jsou velká jména dubstepové scény, žánru, který v poslední době prožívá obrovský boom.

Po odchodu kytaristy Briana "Heada" Welche se Korn tak trochu ztratili, jako by přišli o kormidelníka, jež by udával ten správný směr, kam se jako kapela ubírat. U Path Of Totality se kormidla bezpochyby chopil Jonathan Davies, který se o elektronickou hudbu zajímal již delší dobu.

Na PoT se Korn rozhodně nenašli, i když to se nedalo ani předpokládat, u něčeho tolik odlišného od původní tvorby. Poznávací znaky Korn - Fieldyho hutná podladěná basa a Munkyho ostré kytarové riffy byly potlačeny a jediné, co tak zůstalo při starém, je Jonathanův zpěv. O podklady se protentokrát postarali spíše výše zmínění hosté. Přestože nelze kapele nelze upřít snaha o progres a posunování svých možností, už na třetí desce v řadě se projevuje ten samý neduh - neschopnost přijít s tolika nosnými nápady, aby utáhly celou desku. Poté, co jsem si ještě před vydáním alba poslechl povedené singly "Get Up" a "Narcisstic Cannibal", jsem se těšil, že mě Korn konečně nezklamou. Zklamali.

Z celého alba stojí vlastně za zmínku jen oba singly, pecka "Way Too Far" a překvapivě dobře si stojí i oba bonusové songy. Zbytek PoT vyšumí do prázdna a nezanechá ve vás žádný dojem. Snad jen, kdybyste si pouštěli samotné dustepové podklady a příliš u toho nepřemýšleli, tak si dovedu představit, že bych poslech desky zvládnul bez přeskakování tracků. A to je málo.

PoT není žádný průser typu Untitled nebo Remember Who You Are, to zase ne. Nicméně je jasné, že tudy cesta nevede. Korn se opět nenašli a už se asi ani nenajdou. Větší naděje tedy vkládám do novinky Briana Welche. Slyšeli jste už jeho nový singl?