Arkells - Michigan Left

Po třech letech koncertování a nahrávání vydali Arkells svou druhou desku. Po vydařené prvotině Jackson Square (2008) si vytyčili dost vysoký cíl na to, aby si s další deskou v klidu udrželi svou prozatím vzrůstající fanouškovskou základnu, která jest hlavně v Kanadě. Úkol ale splnili a nová deska se jim povedla. S Michigan Left skupina o něco vyspěla a přišla na to, jak vytvořit hudbu čistší, jasnější, ale stále umět bavit a hrát energicky. Jejich styl hraní není nějak extrémně originální, ale nemůže se ohrát. Každá z deseti skladeb lehce navazuje na tu předešlou, a přesto se od sebe tak liší.

Co mají všechny společné je chytlavost. Melodie nejsou nijak komplikované a z větší části ne až tak nepředvídatelné. Že je každá píseň neskrytý lovesong pro mnohé taky na lákavosti nepřidá, ale ono se to dá prominout. Pokud se "probojujete" k Michigan Left, dostanou vás živé bubny i baskytara a u "Ou!" si nebudete jisti, jestli nepřišlo od vás. Na následujícím Coffe se krásně předvádí basák Nick Dika, a vůbec jeho souhra s bicími Tima Oxforda je pro album klíčová. Na On Paper se zdařile činí i kytaristi a druhá polovina skladby je zdařilou spoluprácí všech nástrojů.

Na Michigan Left sice převažují skladby typu Where U Goin a Book Club, kde jsou kytary klidné, až to hraničí s pasivitou, ale pak vám nastolí takové pecky jako Kiss Cam (kde jsou i elegantní klavírní party) a dravé Whistleblower. Po nevinném začátku se totiž kytary tak rozjedou, že to bez tleskání a kývání hlavy nepůjde. Tyhle dvě nejtanečnější skladby se navíc pyšní velmi slušným hlasovým doprovodem nabitým energií. Po tom prostě máte chuť řvát. Jestli tedy Arkells nehrají podle vašeho gusta, poslechla bych si aspoň toto.

Ovšem na vše je zde třeba aplikovat měřítka indie stylu. Michigan Left je album na slunečnou grilovačku nebo projížďku kabrioletem...prostě pohoda. Rozezpívaná tak dávám hodnocení s radostí vysoké. Nebýt jen nezodpovědně krátké stopáže a textů, nad kterými se netřeba moc zamýšlet, bylo by i vyšší.