Modern Crimes - Modern Crimes

Damage done records mají opravdu širokej záběr a tohle cédéčko kapely Modern Crimes je toho jasným důkazem. A je mi úplně jasný, proč právě Modern Crimes jsou součástí rodiny DDR. Jednak je to hudba - oldschool hardcore říznutej hardrockem (to se přesně k Ivanovi hodí, hehehe) a to druhý zjistíte po tom, co si přečtete booklet. Bohužel, moje znalost angličtiny není zrovna na takový úrovni, abych mohl provádět cizince po Praze, ale i přes to tak nějak vím, o čem je řeč.

Přátelská atmosféra z celé desky úplně vyzařuje. Texty (nejen písniček) jsou opravdu ódou na přátelství a jsou plné životních zkušeností. Pro někoho to může být trochu úsměvný, když kapela zpívá o tom, jak cestuje po Americe od koncertu ke koncertu, nebo vzpomíná v dalším songu, jaké to bylo, když v garáži začínali řezat do kytar a hrát pěkně nahlas. Já z toho ale cítím realitu. Realitu života pěti kluků, který žijou kapelou a říkám: Paráda! Některý kapely zpívají o něčem, čemu nevěří, jen se snaží bejt nejvíc drsný. Jiný si hrajou na strašný melancholiky, chtěj si řezat žíly a po každým koncertě píglujou patnáctiletý fanynky. Další zpívají o globálních problémech (což nepokládám za špatný). Pak jsou tu kapely jako Modern Crimes, který si na nic nehrajou a zpívají o tom, co provází jejich život nejvíc - o hudbě. Nejedná se o žádnej rock and rollovej debilní nápěv, kterej můžete slyšet hlavně u českých interpretů, když coverujou slavný zahraniční šlágry. Tady jde o to, co kapelu dělá kapelou, o to, že kapela je jako rodina. Je to několik lidí, který spolu prožívají dobrý i zlý časy. Můžete mít kapelu složenou ze samých skvělých muzikantů. Jakmile to ale lidsky nefunguje. nemůže vás to těšit a jde to brzo do kytek.

... so here i am 10 years later

Still having the best times of my life

Still playing with my friends

Still remain unbroken...

Schválně jsem začal dnes od textů. Vůbec jsem nevěděl, jak vám přiblížit hudbu, kterou MC hrajou. Ne, že by byla tak nezaředitelná. Ostatně, do škatulky jsem jí hodil už na začátku tohohle psaní. Prostě mi hudebně nějak zvlášt nevoní. Ten hardrock tam cítím a moc si v něm nelibuju. Frank má zajímavej vokál, ale nesmí se snažit zpívat čistě, protože to pak celý posílá do kopru. Kytara vypráskne skoro v každým songu debilní sólíčko. Přesto se najdou songy, který potenciál mají a příjemně se poslouchají. Myslím ty songy s nádechem Comeback Kid a podobnejch kapel.

Jak už jsem napsal, velkou devizou jsou texty a celkový pojetí desky. Díky týhle skutečnosti nenahlížím na hudbu Modern Crimes už tak kriticky. Ostatně, je vidět, že hrát umějí, snaží se o určitou progresi ve stylu a hlavně, dělají to, co je baví.

... i remember singing I am straight edge

And here I am still the same

So don’t tread on me

I am still living a life on my own