Justice - Audio, Video, Disco

Je pravdou, že aktuální je pouze ta druhá část o Justice, Steve Jobs platí už jen za pojem. Druhé album se představuje jako mnohem složitější, i když přitom vůbec není. Název Audio, Video, Disco taky není zcela namístě, neboť toho posledního elementu radikálně ubylo. Gaspard Augé a Xavier de Rosnay platí především za electro-housové duo, a to na své novince naprosto perfektně uplatňují. Skladby vyvolají obrazy z dávných dob, všechny mají nádherně vybledlé přetížení syntetizátorů, které hraničí s nadzvukem. Oba pánové jsou nyní často přirovnáváni k Daft Punk a byť tak nevypadají, v onom důsledku to je trochu slyšet. Zejména díky sci-fi stylu, který tak průrazně užívají. Nezapřou se ani úderné kořeny riffů, známé od Prodigy. Ve své struktuře je album hodně rockové a výsledně působí jako elektronická podoba halového koncertu Blue Oyster Cult v roce 1976.

Synth kytara je asi tou nejvíce dominantní na celé desce a kupodivu to vůbec nevadí. A jakpak by ne, když Audio, Video, Disco vzdává hold éře progresivního rocku. Nalezneme zde přídavky riffů podobných jako ze skladby Kashmir od Led Zeppelin, či rozpálenou fúzi Highway to Hell z pera AC/DC. Jsou to vsuvky nápadité, šikovně zakomponované. Čím se zde rozhodně nešetří, jsou beaty. Jejich tvrdost a melodická konzistence člověka pořád nutí nejen pokyvovat hlavou. Ovšem nebojte se, že by se nenašla i čistě elektronická linka, kde si klávesy nezahřeší. (Ještě, že jsi vše nahrávali sami.)

Když bych rozebral jednotlivé vrstvy skladeb, tak se ve velké míře skutečně nejedná o nic složitého. Díky mohutnosti a velkolepým, ba monstrózním pojetím, se vše jen tak tváří. Není to na škodu, ale to jen díky tomu, že se hudba nebere nikterak vážně. Jedná se o perfektní taneční muziku, která dostala do vínku koncept. Je ovšem pravdou, že se najdou části, které vybočují a ty následně rozhodí z navozené nálady. Rovnováha je lehce narušená, ale dá se to odpustit. Francie je proslulá svou electro scénou a Justice ji nedělají za žádnou cenu ostudu.

Atmosféra je skvělá, četná hrubost a progrese jen přidává. Zatímco na debutu se dělo hodně šumu a zkreslení, Audio, Video, Disco skáče do vícehlasého prostoru. Zanechává příjemný dojem a i když sem tam šlápne do prázdna, nakopne vás to opět zpátky.