U2 - All That You Can't Leave Behind

Slovo dialektika označuje vývoj působením protichůdných sil, které se na vyšší úrovni spojí. Teze – antiteze – syntéza, to jsou U2 na této desce. V 80. letech produkovali rockovou hudbu, pro kterou bylo typické echo, hymnycký stadionový sound a vážné poselství.

Jevili se jako banda chlápků co nevtipkují. Po většinu 90. let však tento svůj obraz rozbíjeli a tvořili svůj opak. Ironie, dekadence, nahrávky ovlivněné tehdy novými trendy - elektronikou, taneční hudbou a alternativním rockem. Na All That You Can’t Leave Behind (Všechno, co za sebou nemůžete nechat, nevelice trefný název mimochodem) se U2 vrací sami k sobě obohaceni o antitezi. Písně jsou přímočařejší s typickým soundem kapely, ovšem elektronika je přítomná v 80% písní, jen ne tak viditelně jako na předchozích deskách - například syntezátor v začátku Beautiful Day.

Nálada alba působí jako paprsek světla protrhávající mraky v momentě, kdy už jste ani nedoufali, že přestane pršet. Stejný efekt to mělo i na kariéru U2, jelikož po předchozí neúspěšné desce Pop nebylo mnoho těch, co by doufali, že ze sebe vymáčknou ještě něco takového. Tempa písní jsou povětšinou pomalé nebo střední a Bono exceluje jako textař. Zpracovává běžné emoční pochody s univerzální platností. Obrovský hit Beautiful Day je plný optimismu, Elevation zase nejpřímočařejší píseň kapely za dlouhé roky, Walk On je o barmské disidentce Aung San Suu Kyi, která se po 11. září 2001 (skladba vyšla jako singl 19. října) stala hymnou vzdoru pro pozůstalé. Ve Stuck in a Moment se zase Bono vyrovnává se smrtí kamaráda kapely a zpěváka INXS Michael Hutchence.

All That You Can’t Leave Behind není tak dobrá, aby narušila věčnou bitvu mezi Josua Tree a Achtung Baby o první příčku v katalogu U2, ale je kandidátem na třetí místo a to u skupin jako jsou U2 není málo. Alba se prodalo 12 milionů, potěšilo staré fanoušky, přitáhlo později narozené a probudilo zájem o jejich starší desky.