The GazettE - Toxic

Je pořád zajímavé sledovat kulturní scénu japonské mládeže, kdy přebírání vln ze západu je stále zcela normální a na denním pořádku. Považujeme to prakticky kultem a další a další generace dětí, tak i teenagerů, jsou neustále ovlivňovány žánrovou pestrostí, která nám ve světě hudby káže, do temnoty sváže. Ovšem japonské ztvárnění "parodování" idolů, je (jak už to tak bývá) vytvářeno po svém.

The GazettE jsou kapelou, která od svého vzniku v roce 2002 dokázala především domácí publikum zaujmout od prvých momentů. Má nesčetnou plejádu hudebních stylů. Pokud bych to rozepsal podrobněji, vypadalo by to asi následovně: Nejhutnější zastoupení má samozřejmě metal a konkrétně ten je v rozsahu od heavy, alternative, experimental až po funk a nu metal. Nezapře se ani tvář punk rocku, popu, hard rockua glam rocku. A aby toho nebylo málo, (třešnička na závěr) přihodí se kapánek metalcoru a crossover thrashe. Jak je vidno, šíře pestrosti je bohatá. Teď je zde jen otázka, zdali nejde ve finále o japonskou úchylnou napodobeninu typu Korn, Slipknot, Limp Bizkit či Linkin Park. Spojitost k výše jmenovaným hledejte v kolonce vlivů (i dle poslechu je to celkem jasné).

Úvodní intro, které je příjemně děsivé, se ze svého decentně technařského rytmu přesouvá již do hutných úderů paliček a řezání kytar. Zvuk je perfektní a vystihuje ten, kterým oplývají kapely na západě. Díky i velmi solidní částečné angličtině se zprvu nedá poznat, odkud že to kapela má původ. Hrubější stránka desky má skvělé aranže a je slyšet ten velký skok od prvních krůčků. Technika hraní je na standartní výši a oproti desce minulé z roku 2009 je zde citelné zlepšení. Co však zaručeně bude měnit zážitek je jasný fakt, který jsem popsal již v úvodu. Je to muzika ovlivněná slavnějšími interprety a tvořená následně podle svého. Zkrátka najdou se místa, kdy se projeví takové to pojaponštění. Během lusknutí prstů se ráz skladby mění v japonský seriál z prostředí sto osmdesáté verze strážců vesmíru. Zpěvy taktéž začnou postrádat tvrdost a nastává "mňoukání" mladíka vážícího třicet kilo i s postelí. Ovšem co byste čekali, jsou to Japonci. Ano, existují ryze žánrové, zvracející kapely, ale to je pak záležitost pro místní, zcela úzký okruh lidí. Navíc to také nemá takovou šanci prorazit. The GazettE to naštěstí tolik nepřehánějí s onou "seriálovou" vsuvkou.

Album se celkově vydařilo, obsahuje typickou výpravnost, se kterou jsou kapely toho to směru známé. Otázkou pro každého zvlášť pak je, jestli mu poloha metalu ve spojení s japonským stylem prezentace bude vyhovovat. A také, zdali je ochoten akceptovat střídání angličtiny a japonštiny. Co je nevýhodou, a to je velké mínus alba Toxic, je fakt že moc dlouho nevytrvá. Po čase se připravte na ohranost, přeskakování tracků, kdy vám ve finále zůstane pár těch nejlepších. Ty si přehrajete ještě třikrát, čtyřikrát a na jisté období maté vystaráno. Deska Toxic je výborná záležitost, bohužel má však kratší dobu trvanlivosti.