Misfits - The Devil's Rain

Misfits již delší čas řádně koncertují, nových písní se od nich za poslední dekádu vššak fanouškům příliš nedostává. Poslední počin byl vydán již před 8 lety. Album Project 1950 se navíc nedá považovat za regulérní desku, neboť její obsah byla směsice coververzí z let 1950/60. Navíc dříve předělaného Monster Mash Bobbyho Picketta. Na podzim roku 2009 v rámci oslav 30 let kapela vypouští singl Land of the Dead a po dvou letech tak navazují s dlouhohrající a očekávanou deskou The Devil's Rain. Název se nese v duchu béčkových hororů a je inspirován stejnojmenným snímkem Roberta Fuesta z roku 1975, ve kterém se při spalujícím dešti všichni rozpouští.

Jako producent se na desku podepsal prověřený Ed Stasium (The Ramones, Talking Heads, Living Colour) a jeho vliv je sakra znát. Deska se zvukově zasekla někdy na rozmezí konce 80. a začátku 90. let. Sice nezapírá současný příměs, který posléze zavání punk-rockem, ale jeho podstata není takřka znát. Je to poctivá dávka punku, jakou znáte z dřívějších dob. Ti, co ji zažili přímo, mi dají zapravdu. Je faktem, že současný mladý posluchač tomu tak "nepropadne", jako kapelu obklopující fanouškovské jádro. Ovšem není sporu o tom, že si Misfits ty nové zajisté najde. Kapela se vůbec snaží mluvit k současné generaci lidí, aby ukázala zlaté časy rebelie.

The Devil's Rain můžeme víceméně chválit, ale je pravdou, že má svá slabá místa. Album vychází s počtem šestnácti tracků a řekněme si narovinu, že to je ten největší kámen úrazu. Nebudu konkrétně jmenovat, ale minimálně pět skladeb by se mělo stydět. Připomínají výsledky narychlo splácaných písní, těžících z těch lepších na albu. Je jasné, že po takové době se kapela chtěla vytáhnout, ale zrovna touto formou obsahu se není čím chlubit. (Mohly být např. bonusem pro Deluxe edici). Deska by pak působila mnohem kompaktněji, takto má slušný rozjezd, posléze se však přelévá v něco nepopsatelně odfláklého, přičemž skáče mezi perfektní kytarovou úderností a vysokorychlostní debilitou. Končí potom stejně temně, jako začíná. Samotný počet skladeb by tolik nevadil, ale obsah místy pohlcuje sám sebe.

Zdali se desce The Devil's Rain podaří k sobě přitáhnout staré jádro fanoušků, je ve hvězdách. Můj osobní názor je ten, že by částečně mohl, neboť hudba je to kvalitní, postavená na prověřených a prostých pravidlech punku. Atmosféra a zvuk je perfektní, krom několika výjimek v playlistu si kapela může pískat. Album si na nic nehraje, nepřidává nic nového, ale ani neztrácí ze svého rukopisného původu. Punkovým zelenáčům se vřele doporučuje, poznají tak část kdysi velmi divoké hudební historie. Misfits mají stále svou platnost a délka poslechovosti závisí individuálně na každém z vás…