KASABIAN - Velociraptor!

Je to až k nevíře, ale konečně po dvou letech nezadržitelného těšení i obav, se fanoušci dočkávají své vytoužené čtvrté studiové desky. Kasabian to vzali vskutku ve velkém stylu. Sergio Pizzorno, hlavní to matador-skladatel, již při oznámení nového materiálu, dává všem jasně najevo, že lidé nemají čekat to, na co jsou zvyklí. Bude to úplně jiný zážitek. A v tomto momentu obecenstvo trochu znejistí. Ovšem, když započne Pizzornova spolupráce pro film London Boulevard – (skladba La Fee Verte), je už jasné, kam se nový směr bude odvíjet. (I když je nutné říci, že Sergio nebyl zprvu postaven před lehkou věc. A to, jak vymyslet opět originální sound). Posléze přichází singl Switchblade Smiles, který trochu vše halí do Depecháckého módu a mnozí se zaleknou. Přesto zbytečně, protože následující Days Are Forgotten, je absolutní tečkou pro nervozitu ze stran fanoušků.

Dostává se nám proto velkolepé hudební geniality, která především zní jako výborně napsaný filmový soundtrack. Ano!, přesně tak. Filmový nádech dává nové desce ten správné z řady vybočující prvek, který tak lahodně uspokojují. (Quentine Tarantino, neváhej!). Velkou změnou oproti tvorbě minulé je fakt, že elektronica ve velké míře ustupuje, byť nemizí. Důraz je dáván především na syrové nástroje a celkový retro zvuk, který svou rozmanitou kresbou, sahá kamsi až pro neo-rockovou psychedelii.

Kapela mluvila také o etnických prvcích, které mají oživit – zvýraznit, již tak epicky podmanivý zvuk. Sergio Pizzorno je především muž činu. Neplácá jen tak slova do tmy a co slíbí, plní. Je tomu tak i u Velociraptora!, který má tak širokou paletu motivů od výraznějších tureckých až po ty africké. Při poslechu, celkové spojení nedává spát myšlence, že se jedná o post-album Beatles, neboť zvuk a již zmíněný prvek retra společně s etnickou tématikou, nahrává této konspirační teorii. Ovšem teď nechci, aby to vypadalo, že se Kasabian potupně pokouší v roce 2011, napodobit Brouky, jako to docela nešťastně předvedli Beady Eye - (torzo z Oasis pod vedením Liama Gallaghera). To rozhodně ne, Kasabian neztrácí nic ze svého rukopisu a bezpečně je poznáte i pod rouškou nově zvolené cesty.

Kapela prošla změnou, která je více nežli pozitivní. Pánové opravdu zrají a je to cítit jak v samotných skladbách, tak na technice hraní i zpěvu. Ucelenost desky si formuje tvář vážnosti a tomu odpovídá i hlasový projev. Tom Meighan ukázal na předchozím albu West Ryder Pauper Lunatic Asylum, že umí být dramatický a zde to rozvinul v celé kráse. Též Sergio předvádí daleko kvalitnější přednes, než kdy dříve. Hudba téhle party z Leicestershire, se řídí jednoduchou, za to jasnou rovnicí. Buď, se vám to bude líbit či nikoliv. Ovšem kdo této hudbě propadl, neprohloupí a ten který ji neslyšel, jí propadne. Kasabian jako droga, udržující si status jedničky na britské alternativní scéně. Co chtít víc…!?