Pettybone - From desperate times comes radical minds

Tak tohle je nářez pánové… a dámy. S něčím podobným jsem se dlouho nesetkal. Parádní červenej obal ve formě knížečky, kde jednu půlku tvoří stránky s textama a na druhý straně je v pošetce vložený cédéčko. Obrázek obličeje na přední straně, vyvedenej v černý barvě, působí jednoduše a přitom tolik silně, poctivě a dokonale. Stejně tak font písma, kterým jsou napsaný texty. Nic strakatýho a kýčovitýho a přitom tak rozervanýho, kdy každá řádka má úplně jinou dýlku a jakoby říká: „Čti a hltej mě!“ Texty maj sílu a jasný sdělení. Stejně jako obal i ony mají v sobě ducha revoluce a touhy po svobodě.

V Pettybone se sešly holky z nejrůznějších londýských kapel. Když si pročítáte sestavu, zaujme vás jedno jméno, který zní na Angličanky nezvykle česky. Jestli se nepletu, tak je to právě kytaristka Ivona, kterou jsem kdysi viděl hrát v Praze na Sedmičce se Sun Has Gone. Už tehdy to celkem slušně mastila na kytaru, žádná tří akordovka, ale pěkně zostra tam mačkala metalový prstoklady. U Pb se sice o metal nejedná, ale i tady nám Ivona ukazuje, že prostě umí, a že je univerzální hráčka, která dokáže z každýho stylu posbírat to, co je dobrý. A tak vedle punku není problém najít emo pasáže nebo třeba bluesovou vsuvku. Já osobně občas zacítím i ten metálek. Celý to má takovej správnej kostrbatej zvuk a asi i díky němu já cítím nejčastěji v hudbě Pettybone vliv starých dobrých Catharsis. Být tam ještě Alexei Rodriguez za bicíma, leckdo by si to pletl. Při poslechu některých songů se rázem ocitáte v zaplivaným salonu plným kovbojů. Jiný písničky by určitě bral Quentin Tarantino do jednoho ze svých opusů.

Celý album neuvěřitelným způsobem stmeluje zbustrovaná basa. Ostatně, celá deska právě basovou linkou začíná, kytary a bicí se pořádně přidají až dýl. Opravdu se často přistihnu, že je vlastně ani nevnímám, ale slyším jen ty melodie basy. To ona dává nejvíc té kostrbatosti zvuku a vlastně tak nahrazuje absenci druhý kytary. Hlavně se opravdu proplejtá celým cédéčkem a tvoří jakousi páteř, na kterou se nabalujou geniální riffy a řev, kterej tu a tam zvolní a zazpívá melodicky, což je příjemný zpestření. Jinak si jede v ostřejším štýlu a mně opět evokuje Catharsis, tentokrát smíchaný s Candance z Walls of Jericho.

Tohle jsou Pettybone. Občas fungujou jako parádní kulisa a vtahují vás do svých nálad, jindy vás vytrhnou z ležérnosti a rozsekají svojí agresivitou na kusy. Parádní deska, která dokazuje, že punk není jen tříakordový třískání do kytar, ale může mít i formu určitý progrese. Pro milovníky Catharsis povinnost!

Pettybone jsou momentálně  na turné. 22. září se chystají rozsekat pražskou Sedmičku, byla by škoda nebejt u toho!