Stampin´ Ground - Stampin´ Ground

Stampin´ Ground - Stampin´ Ground

Dnes jsem se prohrabal znovu svým archivem a dostal jsem chuť na Stampin´ Ground. Partičku, která to celkem slušně hoblovala hlavně v devadesátých letech. Ano, to byla ta éra, kdy byli na vrcholu slávy Earth Crisis a spousta kapel chtěla znít jako oni.

Tihle pánové z britských ostrovů vypustili tehdy do světa neuvěřitelně syrovou nahrávku. Ovlivnění právě ExC je tady opravdu hodně slyšet. Je ale vidět, že SG se za to nestydí a perou to do nás hlava nehlava a nejen díky tomu si zachovávají vlastní ksicht. Z jejich muziky je cítit upřímnost a spíš než o kopii se jedná o jakousi odpověď a snahu ukázat, že v Evropě nezůstávají kapely pozadu. Hned v úvodu upozorňuji, že opravdu nemůžete čekat hurikán, který se přes vás přežene a rozemele vás na prach. Byly devadesátky a zvuk, kterým kapely ošetřují nahrávky dnes je někde jinde. Když ale malinko slevíme na nárocích a nečekáme Parkway Drive, může ten hurikán opravdu přijít a nejen, že zacuchá vaše větve, ale zacloumá celkem silně i vašimi kořeny. On totiž ten tehdejší zvuk měl jistou výhodu. Už jsem psal o pár řádek výš cosi o syrovosti. Ano, syrovost a hrubost, kterou nese tahle deska je až neskutečná a neuvěřitelně drsná. Kytary opravdu řežou, basa bublá někde na pomezí výškového cinkání a hluboké hustoty a bicí dodávají desce valivost. Heathův vokál přidává nahrávce naléhavost, a tak se na vás valí pomalé těžkotonážní riffy - většinou moshového střihu - opepřené hrdlem, které řeže snad ještě víc než ty kytary.

Tahle deska, těchle 6 songů o utrpení zvířat, o vracejícím se fašismu, o škodlivosti drog a dalších věcech… má jakousi vnitřní sílu. Vím, jsou to ohraná témata a někdo může namítat, že už tehdy musela být, ale nemyslíte, že tyhle problémy zůstávají pořád nevyřešené? V době, kdy jsou náckové na vzestupu, kdy převlíkají kabáty, vracejí se a dělají jakoby nic… Milion stejných slov už bylo řečeno a pořád tyhle problémy nevymizely. A tak si dneska pouštím desku, která před X lety rotovala v mém přehrávači denně, pořád cítím tu nasranost, pořád cítím tu naléhavost, tu hustotu a čerpám inspiraci…

Hodnocení: 
83%
Žánr: 
Hardocre
Rok vydání: 
1996
Length: 
18
Hudebníci: 

Heath - zpěv
Ian Glasper - basa, texty
Ade Stokes - bicí
Scott Atkins - kytara
Antony Mowbray - kytara

Tracklist: 

Starved
Stigmata (of idiot faith)
Won´t be Denied
Undone
Dawn of Night
What Dark God?

Vydavatel: 
We Bite Records