The Radio Dept. - Passive Aggressive: Singles 2002 - 2010

Švédská hudební scéna bezesporu patří k nejpozoruhodnějším v Evropě i na světě. Superhvězdy jako ABBA nebo Roxette zná každý. Přitom ale jen v mezinárodním popu je švédské portfolio asi tak stokrát rozmanitější - ať už jde o interprety od (dnes už často opomíjených) Blue Swede přes Europe, Ace of Base, Army of Lovers, Cardigans nebo Robyn až třeba po September, anebo o hity světových megastar počínaje Pink, Avril Lavigne, Britney Spears a konče třeba Celine Dion nebo Usherem skládané a produkované borci z umělecké dílny producenta jmenovaného v perexu. Proslulá je též švédská metalová scéna, již čtenářům nmnl.cz jistě není nutné představovat - připomeňme alespoň Yngwie Malmsteena. Méně známá je ale tamější alternativněji zaměřená tvorba - v této oblasti hlavně v uplynulé dekádě bodovalo spíš sousední Norsko. V loňském roce se jedněm jejím zástupcům přece podařilo vejít ve známost i mimo Skandinávii, když se jejich třetí album Clinging to a Scheme probojovalo mezi 20 nejprodávanějších desek v USA.

The Radio Dept. fungují více než deset let a recenzovaná kompilace shrnuje na dvou CD jejich dosavadní tvorbu. První disk představuje hlavně áčka singlů a titulní skladby EP-ček, druhý většinou B-strany - toto rozdělení však není dodrženo nijak striktně, stejně jako pořadí skladeb na obou discích není přesně chronologické. Platí však, že první disk obsahuje materiál přístupnější a hitovější, zatímco druhý experimentálnější a (ještě) více lo-fi; řazení skladeb zachovává různé fáze vývoje kapely.

Jako první je zařazena postpunková singlovka Why Won't You Talk About It? - pro rozehřátí výtečná volba, možná nejrozjetější píseň celé kolekce. Vůbec v nejstarších skladbách je inspirace klasickým post punkem a la New Order hodně znát - asi nejvíc v Pulling Our Weight (ze stejnojmenného EP), kde už je zároveň patrný i vliv indie folku, jejž kapela dál rozvíjela a plný průchod mu dala na již zmíněné poslední řadovce. To ovšem z této kompilace není moc poznat, jelikož dva ze tří singlů vzešlých z Clinging to a Scheme (konkrétně David a Never Follow Suit) se nesou spíš na vlně houpavého reggea rytmu. Ten se ostatně občas objevuje i ve starších tracích jako třeba We Made the Team. I tak ale na kompilaci najdete vyklidněných, indiefolkových skladeb dostatek - namátkou: Annie Laurie, Tåget pocházející z téhož EP nebo What You Sell. A třeba při poslechu The Idle Urban Contemporaries si člověk hned vzpomene na naše dné.

Mně osobně The Radio Dept. nejvíc sedí tehdy, když začnou hrát fantazijní dream pop postavený na elektronických základech, podobně jako třeba u M83 čerpajících více inspirace z posledních dvou dekád minulého století než z nejsoučasnější klubové produkce. Tak je tomu třeba na singlovce The Worst Taste in Music z druhého alba Pet Grief a nelze nezmínit raritní track Bachelor Kisses. Jakkoliv může tato píseň na někoho působit přeslazeně, do kontextu dvojalba zapadá tak, že by v ní převzatou skladbu z repertoáru australských The Go-Betweens hledal asi málokdo. Vůbec celkově zní dvojalbum přes množství jen dosud vyjmenovaných stylů až překvapivě kompaktně. Prostě vemte Pop / Rock / Shoegaze (žánrová definice M83 z jejich MySpaceu), zásadní počiny nezávislé scény 80. let, typicky severskou melancholii a máte jednu z nejzajímavějších švédských indie kapel. Nejen pro první seznámení s ní je dvojalbum Passive Aggressive: Singles 2002 – 2010 ideální.