Už jsme doma - Jeskyně

„Je tomu již sedm let, co skupina Už jsme doma vydala svou poslední řadovou desku. Za tu dobu se stihla stát velká spousta věcí – personální změny v kapele, zvraty v osobním životě Míry Wanka a především změna nástrojového obsazení. Už jsme doma mají opět silnou sestavu, ve které se znovu objevil dechový nástroj – po téměř deseti letech bez typického saxofonu byl přijat trumpetista Adam Tomášek, který zvuk kapely znatelně oživil.

Deska Jeskyně je, jak je u této kapely dobrým zvykem, koncepční záležitostí – všechny skladby se týkají velmi blízkých témat, tentokrát skrytých pod obraz jeskyní. Opět se setkáváme s přemítáním o komunikaci mezi lidmi, strachu z ní a jinými „civilizačními chorobami“. Wankovy texty by hravě obstály jako samostatná poesie, jak sám říká – „hudba je jen futrál na slova“.

Oproti minulé desce Rybí tuk, která trpěla až zbytečnou přearanžovaností lehce v duchu l’art pour l’art, se hudebně skupina více zlidštila, vrací se původní punkový drive a na Už jsme doma jednodušší forma skladeb. To však neznamená, že by skladby zněly lacině, to rozhodně ne, stále je cítit Wankův rukopis, který si udržuje vysokou kvalitativní laťku a je originální a naprosto nezaměnitelný na domácí i světové scéně, a nároky na instrumentální zručnost hráčů se taktéž nikam nevytratily. Větší prostor dostaly zpěvy, kterých se ujali Adam Tomášek a baskytarista Pepa Červinka, a poprvé od roku 1991 kapela funguje jen s jednou kytarou, což ovšem neubírá na naléhavosti její hudby a síle projevu.

Deska funguje jako kompaktní celek – začíná krátkým intrem, proplouvá pomyslnou ponornou řekou skrze jeskyně Wankova nitra a končí ukolébavkou pro jeho malou dcerku, která symbolicky posílá spát i posluchače, aby mohli nabrat síly na další desku, které se snad dočkají dříve, než za dalších sedm let.“

Takhle jsem popsal poslední nahrávku skupiny Už jsme doma před rokem. Teď se mi do ruky dostala deska z limitované edice 500 vinylů pro fajnšmekry a true fans. Ani po tom roce se mi album neoposlouchalo, naopak  - stále objevuji ony hudební libůstky, které na albech UJD vždy byly.

Vinyl obsahuje ten samý materiál jako CD, ač je to škoda, bonusy nenajdeme, jen skladby jsou v lehce pozměněném pořadí (platna má holt dvě strany a nějak se to musí vejít…). Další změnou je jazyková mutace – vinyly byly vyrobeny ve spolupráci s polskou společností (UJD mají v Polsku velmi slušnou posluchačskou základnu), a tak kromě standardní češtiny a angličtiny narazíme ještě na polštinu (i texty jsou do ni přeloženy). V Čechách desku vydalo punkové vydavatelství Papagájův hlasatel.

Jak jsem již napsal, toto vydání je především dárkem hudebním mlsalům, kteří ještě nezanevřeli na gramofon nebo si ho přinesli zpátky z půdy do obýváku, trend diktuje nemilosrdně a retro je in i v hudebních nosičích. Co se týče alba jako takového, Už jsme doma stále patří mezi to nejlepší, co česká hudební scéna nabízí. Jeskyněmi to opět jen a jen potvrdili.