Die Happy - Red Box

Ať si každý říká co chce, Die Happy pro mě odjakživa byli pouze levnější náhražkou Guano Apes. Německému crossoveru dokázali kralovat pouze v období, kdy se Guano na čas rozpadli, ale po jejich comebacku zase zalezli do jejich stínu a nakonec raději usoudili, že v českých luzích a hájích bude konkurence menší. Což mají ostatně pravdu.

Navíc ve spojení s nabytou popularitou získanou porotcováním v talentové (nebo spíš jen pěvecké?) soutěži, se útok na české trhy prostě nemohl nepodařit. Neméně velkou měrou jistě pomohl i punc něčeho cizího, stejně jako v případě Sunshine, kterým také v rozjezdu určitě pomohla jejich zahraniční anabáze.

Proč se tak dlouho věnuji úvodu místo toho abych popisoval samotnou desku? Abych vyjádřil svůj vztah ke kapele a mohla tak lépe vyniknout pochvala, kterou budu k Die Happy směřovat.

Oproti popové a oslizlé předchozí desce VI, se Red Box vrací k rockovějším kořenům, což je přesně směr, kterého by se měli držet. Síla Die Happy totiž neleží v táhlých baladách a popových melodiích, ale v energických vypalovačkách typu "Help Me" nebo "Bang Boom Bang" (podle mě vrcholy alba). Pomalých pasáží na albu není moc a pokud ano, dá se to přežít, na rozdíl od předešlých počinů, kde jsem tlačítko "Skip" mačkal častěji, než by bylo zdrávo.

Jednu výtku bych stejně ale měl. Vážně museli jako třetí track zařadit song s názvem "Superstar"? Pominu-li to, že nestojí za moc hudebně, pořád mi zůstává pachuť komerčnosti v uších.

Přese všechno si ale pořád myslím, že poslední deska Guano Apes byla lepší. Ale kdoví, pokud se budou Die Happy s Martou Jandovou takhle zlepšovat, možná se dočkáme doby, kdy v souboji zpěvaček zvítězí Marta nad Sandrou Nasic i v jiné kategorii, než je velikost podprsenky...