The Horrors - Skying

Mezi Skying, dva roky starou předcházející deskou a Primary Colors je stejný rozdíl jako mezi Primary Colors a debutem Strange House. Tentokráte byly post-punk a krautrock nahrazeny dream popem, shoegaze ale zůstal.

Vláčné písně převážně ve středním až pomalém tempu mají mystickou atmosféru, která připomene ranné U2 (především první singl Still Life), v Dive In je trocha The Stone Roses, ale nejbližší hudební příbuzný Skying je deska Cocteau Twins Heaven or Las Vegas. Tradiční struktury zůstaly na jiné planetě. Premiéru na desce Horrors zažívají dechy, kterých je překvapivě hodně (například v Endless Blue)  doplňují atmosféru a rozhodně jde o zajímavý prvek, ale na druhou stranu - bez nich by to také šlo.

Hudbu Skying dokonale převádí do obrazu obal, podobně jako například Loveless od My Bloody Valentine. Poslouchat desku je jako ležet v průzračné vodě, dívat se přes zavřené oči do slunce a pomalu klesat. Jemná atmosféra je zničena jakýmkoli prudkým pohybem, proto na albu chybí rychlejší píseň. Což mi chybí, ale pokud si pustíte chronologicky všechna alba The Horrors, trend je jasný – na Primary Colours byla jen jedna. Červenec jako datumvydání alba sluší. Horrors se teď s realitou vyrovnávají užíváním lsd za slunečného prázdninového dne a ne popíjením okeny jako na předchozím albu. Žánrové změny album od alba připomenou Radiohead nebo Primal Scream a stejně jako tito velikáni, i Horrors servírují krásnou hudbu, ale náročnou na oblibu.

Pro Skying to platí víc než kdy jindy. Čerpají z děl jiných, ale zůstávají opravdoví, snaží se neustrnout ve vývoji a zatím se jim to daří. Umí překvapit, mají nejupnutější černé kalhoty v galaxii. Zdá se, že Británii vyrostla další velká kapela.

Takže:

80/90 The Stone Roses, Happy Mondays

90’s Oasis, Blur, Radiohead

00’s Radiohead, The Libertines, Arctic Monkeys

2011 ?

2011 The Horrors!