In Flames - Sounds Of A Playground Fading

Když jsem si zapisoval recenzi na novou desku Švédů In Flames, netušil jsem, jaký si na sebe pletu bič. Jejich novinka Sounds Of A Playground Fading je totiž taková...stejná. Stejná jako poslední čtyři desky.

Tvrdý podklad, hrátky s kytarami a do toho jemné vrčení zpěváka Anderse prokládané čistým zpěvem v refrénech. Na to vše jsme si již u seveřanů zvykli, o tom všem už bylo napsáno tisíce slov. Sounds Of A Playground Fading musí být noční můrou recenzentů. Prastaré rčení sice říká "nikdy neměň vítězný sound", nicméně v tomhle případě by nějaký progres byl na místě.

Úvodní eponymní píseň z alba Sounds Of A Playground Fading začíná jemnou předehrou, jen aby se následně zlomila v klasickou vypalovačku, tak jak máme u In Flames rádi. Povedený otvírák. Následuje první singl z desky Sounds Of A Playground Fading "Deliver Us". Taky kvalita. Se zbytkem alba to už tak slavné není. "Puzzle" je vyloženě hrozná. Ukolébavka "The Attic" nesahá "Chosen Pessimist" z minulé desky ani po kolena. Největším problémemtohoto alba je rozhodně šablonovitost a předvídatelnost, kterou narušuje jen intermezzo v podobě elektronické "Jesters Door".

Sounds Of A Playground Fading není sice průšvihem, ale po pár posleších prostě nudí. Fans In Flames mě možná ukamenují, ale je tomu tak. Jediné, co se mi na desce Sounds Of A Playground Fading opravdu líbí, je její název - je tak dlouhý, že při záměrně nadměrném užívaní zabral půlku recenze...