Morokweng - Svět se zhasne i bez nás

Morokweng byli pro mě donedávna neznámou kapelou. Když přišla nabídka napsat pár řádku o jejich nový desce, mrknul jsem se zvědavostí na Bandzone profil (Ó, Bandzone, jak jsi mocný… ). Škatulka crossover probudila v mojí hlavě k životu červíka pochybnosti. Vždycky mi první skočí na mysl nu-metal a hned po něm husina na záda - brrr. Jaký ale bylo příjemný zjištění poté, co jsem se odvážil kliknout na play. Něco se zlomilo a já hned hozenou rukavici zvednul.

Morokweng hrajou těžko uchopitelnou a přitom příjemně se poslouchající směsici metalu (i ten nu tam občas uslyšíte), rocku, popiny a newschool hardcoru 00 let (malinko). Hned v úvodní a zároveň titulní Svět se zhasne i bez nás na mě vyskočili Skycamefalling. Kytary i ten řev mi je hodně připomíná. Musím říct, že text téhle písně se mi líbí asi nejvíc. Jinak mě texty MW moc neoslovují, ne že by byly špatný. Básnicky jsou zmáknutý na jedničku a do muziky perfektně pasujou, jen mi  připadají takový do počtu. Což nemyslím jako urážku. Prostě to mají kluci hozený, řekl bych, víc přes muziku, a to taky nemusí být vždycky špatně.

Abych se ale vrátil zpátky k muzice. Ta je plná zvratů a změn a proplouvání mezi různými styly funguje i bez toho, aby celá ta směsice zněla nějak debilně nebo nuceně. I já, člověk, kterýho spousta lidí považuje za magora, kterej zamrznul na jednom stylu muziky (samozřejmě to není pravda a všichni kecaj, hehehe) si v tom lecos najdu a baví mě SSZIBN poslouchat. Další rybníček, kterému občas Morokweng vytáhnou stavidla jsou The Switch. Ne, že bych byl znalec téhle kapely, to vůbec, ale jedna z poloh zpěvu mi je připomíná. V čistých zpěvech zase docela slyším Minute of  Fame, i když je dost možné, že MW MOF ani neznají, což je docela sranda. Ať těchhle pár řádek zní jakkoli, věřte tomu, že nejde o bezduchou kopírku výše zmíněných kapel. Morokweng mají co nabídnout a působí hodně jistě a originálně.

Nevěřte kecům, že česky se zpívat nedá, že s češtinou se nedá prorazit, blablabla. Morokweng dokazujou, že to jde a nejen to. Morokweng dokazujou, že to může znít nádherně. A to i bez toho, aby šlo o „angličtinu s háčkama“. Takhle skvělý frázování, ať už řevu, čistýho zpěvu nebo onoho switcháckýho kazatelování jsem ještě neslyšel. Klobouk dolů pánové!

MW na svých stránkách píšou: „Přestože jsme v reálu celkem veselá parta, naše muzika je veselá jen málokdy…“ Musím říct, že výstižnější větou bych tuhle desku opravdu nepopsal, a to je taky můj závěr těchto plků. Opravdu nelituju, že jsem do toho šel, někdy se vyplatí nakopat předsudky do pr…