Hurts - Happiness

Ani nevím odkud začít. Tohle charismatické synth-popové duo, Theo Hutchcraft a Adam Anderson, které vzniklo roku 2009, v Manchesteru, vtrhlo na scénu velmi rychle po vydání singlu "Wonderful Life" a není se čemu divit.

Ačkoliv podle mnohých Hurts nepřicházejí s něčím novým, což je svým způsobem pravda, nemění to nic na tom, že hned po vydání debutu mají výborně nakročeno za skvělou kariérou. Vždyť každá kapela nemusí přijít s něčím novým, co tu ještě nebylo, úplně stačí dělat něco, co známe, líp a pak to sami rádi vyměníme. Truhlář, který prkno ohobluje dvakrát, bude v našich očích lepší, než ten, co to udělal jednou, ale přitom dělají tu samou židli. Neříkám, že tohle Hurts dělají, ale vezou se na podobné vlně. Vlně, po které už jeli třeba Pet Shop Boys, Take That, Tears For Fears nebo jiný podobně zpívající skupinky zvláštních existencí. Jenže Hurts mají něco navíc, charisma, to zvláštní tajemno při zpěvu Thea Hutchcrafta tomu dodává prostě takovou zajímavou a zároveň zvláštní atmosféru, že strhnou, a vy si na nějaký Pet Shop Boys, či Take That, ani nevzpomenete…

Album je propracované do posledního detailu, muzikálnost tohohle britského dua je veliká. Elektronika, která zní celým albem je decentní, tudíž si jí všimnete jen v několika okamžicích. Neruší atmosféru, jen skvěle doplňuje, stejně tak sbory. Dobře zapadá i spolupráce s Kylie Minogue v "Devotion".

Vzpomínám si, když jsem poprvé poslouchal "Wonderful Life" ještě před tím než byla vydána deska, říkal jsem si, je to fakt paráda! Pak přišel refrén a mě prolítlo hlavou „Ty vole, dyť je to Moby!“ Vůbec mi to ale nevadilo a chtěl jsem to slyšet znova a znova... Podobně je to s celou deskou, u každé písničky mám pocit, že už jsem to někde slyšel, takové hudební Déjà vu, což je zajímavej pocit když víte, že o žádné vykrádání nejde. Takže "Happiness" je opravdu skvělé album a já ho chci slyšet znova…