BALACLAVA - Retrospective

Nevím, jaký smysl má psát recenzi na mrtvou kapelu. Balaclava totiž již nějaký ten pátek mrtvou kapelou je. Jestli ale toužíte poznat, co to vlastně znamená hardcore, je právě Balaclava tím správným průvodcem. Tahle kapela se zapsala hluboko do srdcí většiny, nejen českých, hc kids a zanechala v nich jizvu, která se nikdy nemůže zahojit. Naštěstí! DIY v praxi, to byla a je Balaclava. Parta pěti kluků dokázala, že můžete hrát kvalitní hudbu, vydávat desky, jezdit turné a koncerty a nepotřebujete k tomu profily na bandzone, fejsbůk, manažery, vymazlenou image ani ostatní blbosti, tolik „nezbytné“ k tomu, aby se o vás vědělo.

Retrospective je vlastně kompilací všech do té doby vydaných i nevydaných nahrávek téhle formace a přesně mapuje jednotlivá období, jimiž si procházela. Od oldschool songů, ovlivněných Strife, až po současnost, kdy našla Balaclava vlastní ksicht, údernost doplnila melodikou a zanesla do své hudby emotivní pasáže perfektně doplňující a podtrhující lyrickou složku. To vše při zachování punkové rozervanosti a uvěřitelnosti.

Když poslouchám jednotlivé písně, vzpomínám na cesty vlakem na jejich koncerty. Tehdy jsme hltali vše, co se hardcoru týče a Balaclava byla tím nejlepším možným učitelem. Mrzí mě všechny ty koncerty, které jsem odložil a říkal si: „Příště už na ně vyrazím.“ Moje hloupost. Nemyslím si, že kluci nejsou zrovna z těch, kteří plánují reuniony. Prostě, v nejlepším se má přestat…

Desku otvírají nové, dosud nevydané písně a je to znát. Obrovská spousta energie hned úvodní skladby Stínadla se bouří vás srazí na kolena. Ruku v ruce s energií jde silná melodie a hraní si s vašimi city. Ty jsou vystaveny největšímu tlaku až při třetím songu Píseň srdce (split 7“ s Complicité candide). Vzpomínám, když jsem tuhle skladbu slyšel poprvé, hrnuly se mi slzy do očí. Naléhavost, s jakou Milan frázuje a podává její text, je přímo úchvatná a vy to tomu chlápkovi prostě musíte věřit. Tohle není žádná slaďárna a rádiová hitovka, ale upřímná zpověď a vzdání holdu kamarádům. Nechci tady rozebírat a popisovat každou písničku. Neumím to a hlavně, utrousit jen pár klišovitých řádků ke každé z nich, by byla obrovská nespravedlnost a udělalo by to z téhle nahrávky jen další prodejní artikl na pultech obchodů. A to by byla škoda.

Deska pokračuje skladbami, které vyšly na splitu s Ol´ testament. Z tohoto období je tu ještě Láska není zločin - píseň kritizující předsudky vůči homosexualitě a také moje oblíbená Rekviem o dětských vojácích, která vyšla právě na zmiňovaném splitu. Opět hodně procítěná věc. Pokud vás tahle skladba nedostane, není něco úplně v pořádku.

Nakonec je zde úplně první sedmipalec (+ pár bonusů). Deska, kterou jsem si koupil před více jak deseti lety a následně jsem byl v první řadě, když Balakláda hrála na prvním Fluff festu. To byla tenkrát jízda. Milan při stagedivingu doplaval během poslední písně až ven ze sálu… Kde se vzala, tu se vzala, je tu i Trnová koruna. Tahle skladba zachycuje straight edge období kapely. Další zjitření mých vzpomínek. Plzeňská Lampa tehdy poznala, co to vůbec je ten hardcore. Jo, není to ten nu-metal, ani metalcore, který dneska všichni drhnou a hrají si na hardcoristy. Zkuste si pročíst 50- ti! stránkový booklet a možná pochopíte, o čem mluvím. Tahle kapela dělala muziku srdcem. Možná nebyla složená z nejlepších muzikantů, její písničky ale ovlivnily strašnou spoustu lidí a jejich živá vystoupení byla vždycky jízda. Při nich se Balaclava vždycky obnažila až na kost a rozdala více energie, než většina těch dnešních rádobycore kapel dohromady…