Iron Maiden - Dance Of Death

Co se Vám vybaví, když se řekne „Dance Of Death“? Mě, coby posluchači, něco, co by rádo navazovalo na ty staré dobré časy alba „Fear Of The Dark“(1992), ale především britská heavy metalová legenda IRON MAIDEN. Jistě každý z vás ví, s kým má tu čest. Vraťme se o pár let v čase a představme si předskokana poslední ironovské palby „A Matter Of Life And Death“...

Takřka po desetiletém „záskoku“ Blaze Bayleyho na místě vokalisty je "Dance Of Death", hned po „Brave New World“ (2001), druhá deska symbolizující návrat starého dobrého Bruce Dickinsona, s jeho nezapomenutelným vokálem. Dle mého názoru by IRON MAIDEN nebyli bez Bruce tím, za koho jsou považováni. Nechci tím nějak zneuctít též skvělého zpěváka Blaze Bayleyho, ale Bruce už má ve skládance IRON MAIDEN své vyhřáté místo. Upřímně, slýcháme ještě dnes něco o albech „Virtual XI“ (1998) nebo „The X Factor“ (1995) (krom písní „The Clansman“ nebo „Lord Of The Flies“, které se někdy i objeví na set listu kapely)? To, co „vyprodukovali“ IRON MAIDEN bez Bruce, či naopak Bruce sám, byl docela průměrný, nicméně ne špatný materiál, jenže IRON MAIDEN má mnohem větší kouzlo v doprovodu Brucova hlasu. 

Kdybych měla trochu zašátrat v albu a vytáhnout pár mých favoritů, tak na první pozice se nekompromisně drásá „No More Lies“, která se mi líbí opravdu od začátku až do konce, jen mě docela mrzí, že už jí IRON MAIDEN moc často na koncertech nehrají. Další kvalitně propracovaná píseň „Paschendale“, která by mohla být až na úplném  konci alba, aby se využilo vazby mezi „Dance Of Death“ a „A Matter Of Life And Death“, přesně jako to udělali SYSTEM OF A DOWN s alby „Mezmerize“ a „Hypnotize“. Tohle je však jen pouhý detail, ale dále bych ráda poukázala na titulní skladbu „Dance Of Death“, která je výborně zpracována jak textově, tak i zvukově. Vyprávět příběh a zároveň dát posluchači tu možnost se do něj poslechově vžít? Ano, IRON MAIDEN se něco takového opravdu podařilo. Nadevše ale překypuje typická Maidenovská skladba „Montsegur“ s obsáhlým středověkým textem a tvrdými riffy jak kytarovými, tak basovými.

Když se trochu zaměříme na cover, který si kapela zvolila pro tento příběh, moc vás ani nepřekvapí. Zase na nás kouká Eddie, vyobrazený jako samotná Smrt, s podsvětními potvůrkami v patách. Je jednoduché odhadnout,  že z většiny se album nese v duchu posmrtného života a válek. Po zvukové stránce nemám žádné výtky, ale u některých skladeb byste si kladli otázku, zda-li opravdu ještě posloucháte IRON MAIDEN nebo se vám jen nezbláznil přehrávač, protože některé vypalovačky neodpovídají stylu této kapely a můžeme si povšimnout, že pánové trochu experimentovali.

Myslím si, že scénář této kapitoly je velmi dobře promyšlený a nezbývá nic jiného, než označit toto album nálepkou: dobré. V porovnání s nejnovějším počinem IRON MAIDEN bych však rozhodně raději sáhla po „Dance Of Death“.