Tortharry - Beneath

Tortharry – Beneath (2010)

Po dvou letech se s novým albem opět hlásí o slovo domácí death-metalová stálice Tortharry.

Nečekejte žádná atmosférická  intra, Tortharry jdou rovnou na věc. Pustíte desku a porazí vás to pravé deathové běsnění. Žádné koketování s death-core, jak se tomu v posledních letech často stává, tady jde móda stranou, přichází dřevní rubanice, bez zbytečných kudrlinek a honění si trika. Tím však nechci říct, že by byla hudba Tortharry technicky jednoduchá, to určitě ne. Kytary ani bicí se nezastaví, noha skoro nejde z plynu. Sem tam na nás vybafne nějaký ten lichý takt nebo ta správná pískačka na konci riffu, prostě klasika, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let působila revoluci v metalu. Ač by to tak snad mohlo vyznít, Tortharry na Beneath rozhodně nevykrádají, jedou ten starý death, ale je slyšet a cítit, že je rok 2010. Zvuk je naprosto precizní, stejně tak hráčské výkony, neposloucháme tu žádná ořezávátka, ale ostřílené klasiky české UG scény. Dokonce se dočkáme i dle mého jedné až hitovky – předposlední skladba Deep Down (And In My Embrace).

Texty jsou opět plné neradostných témat – od symbolických abstraktních obrazů, často introspekčních zpovědí, až po velmi konkrétní problémy (koncentrační tábory apod.) – to vše v asociačním proudu myšlení. Z metalových textů rozhodně to lepší…

Obal desky se nese v duchu BDM hudby – trocha krve, stylizované kosy, pár masek, zase klasika. Oku lahodí potisk disku – černý text na černém CD, stylové. To vše v digipacku (anebo pro fajnšmekry na LP). Kapela jde s dobou, a tak kromě odkazu na Bandzone je v bookletu i zmínka o Facebooku.

Za jediné mínus považuji celkový čas hraní desky. Necelých 35 minut není mnoho, i když je pravda, že leckterá jiná kapela nedokáže předložit tolik poctivé muziky v ani dvojnásobném čase. Celá deska vám uteče jako jedna plynoucí skladba a najednou se divíte, proč už nic nehraje. A tak se můžeme těšit na další zářez této masírky, že by snad opět za dva roky (nebo i radši dřív)?