David Koller - Teď a tady

David Koller patří již přes dvacet let k předním osobnostem české pop-rockové scény. Celé to začalo s legendární kapelou Lucie. Už během působení v tomto útvaru si David našel čas na sólovou tvorbu a jinak tomu není ani v době, kdy Lucie užívá již několik let umělekcé pauzy. Teď a tady je celkem třetím Kollerovým sólovým počinem a druhým v éře po Lucii. Jestli se Koller dokázal od své minulosti již definitivně odpoutat, si nyní rozebereme na několika příštích řádcích.

Nutno hned z kraje říci, že album Teď a tady přineslo v tvorbě Davida Kollera určitě změnu. Skladby po většině nepředkládají hitovost na první poslech, ale musíte do nich proniknout. O to silněji však pronikají pod kůži v momentě, kdy objevíte jejich kouzlo. V skladbách najdeme například instrumentální momenty, které se jednak vyrovnávají svojí důležitostí v rámcí kompozice Kollerovu vokálnímu projevu a které bych skutečně u rockového písničkáře, jímž tento bubeník a zpěvák ve své podstatě je, určitě nečekal. Tento fakt společně s rozvláčnější strukturou skladeb, jež již nemají přímý tah na hlavní melodii, jak tomu bylo dříve (a tím nechci říci, že by tomu tak bylo špatně), způsobují, že deska vyznívá trochu zahloubanějším dojmem, což dokazuje třeba skladba Prázdný místa. Ale abych nepřeháněl, kdo čeká bezstarostné hitovky, určitě nebude ochuzen díky hned následující Nech to být. Co se ale určitě nezměnilo, je Kollerův vokální projev. Pořád ta stejná poloha hlasu, stejné frázování, žádné experimenty a pořád to zní stejně skvěle. Za to patří zpěvákovi poklona, že skutenčně dokáže dle potřeby všude naroubovat styl, jenž mu jde nejlépe.

Na desce se podíleli autorské esa jako Ivan Král, Osakr Petr, či Petr Kofroň a určitě se to ukázalo jako oživení vedle Kollerova autorského rukopisu, takže se nemusíte bát, že byste se nudili. Naopak, pestrost skladeb se ukázala více než dostačující a půl hodinová stopáž uběhne jako voda (škoda jen, že jde opravdu jen o půl hodinu hudby). Rozporuplné dojmy ve mně ovšem vyvol dojem jistého hledání. Hledání správné polohy písní a také témat textů. Tak trochu mi přišlo, že Koller se na přelomu padesátky nechtěl smířit s rolí usedlého taťky, který bude produkovat zkostnatělé skladby a také se už necítil dobře v roli rebelantského rockera. Toto tápání bylo nejspíš příčinou již zmíněného oživení skladeb, a proto ho neberu jako nějaký fatální nedostatek, spíše ho považuji za nezbytnost, ke které dospěje postupem času každý umělec, jenž nechce zůstat přešlapovat na místě.

David Koller na Teď a tady našel tu odvahu udělat pár kroků dopředu a při tom nezradil své staré fanoušky. Upřimně považuji tento přístup za velmi skladatelsky a performesky obtížný a zvládnout jej může jen vyzrálý hudební a David potvrdil, že jím je v plné míře. Album určitě nezklame a dá se v něm najít spousty zajímavých momentů a nápadů. Stačí jen vytrvale hledat a pozorně poslouchat a netvrat za každou cenu na líbivé melodii hned na první poslech (ale i ty se najdou). Teď a tady možná působí jako křizovatka pro rozhodnutí, jestli pokračovat v tom starém osvědčeném řemeslu nebo se vydat na novou cestu zkoušení a experimentu a já doufám, že Koller bude ve své budoucí tvorbě pokračovat ve směru naznačeným tímto albem a v budoucnu se dočkáme počinu ještě lepšího.