NEUROTIC MACHINERY - Opsialgia

Tohle cd už nějaký ten pátek, v kratších či delších intervalech okupuje útroby mého přehrávače. Vždycky, když mám už po krk všech těch klasických postupů, těch typických schémat písniček a stejných melodií, pouštím si Neurotic Machinery a říkám si: „Sakra, kam tihle kluci na ty nápady chodí?“ Jakmile si totiž od NM cokoli pustíte, zjistíte, že neplatí ta klasická, alibistická hláška, hojně používaná muzikanty všech žánrů. Mám na mysli ono typické: “Stejně se už nic nového vymyslet nedá.“  Nejinak je tomu u novinky „Opsialgia“.

Neurotic Machinery si totiž řekli, že si budou hrát na svém písečku, s vlastními bábovičkami, a že si je uplácají jako nikdo před nimi. A to tak, že nasypou něco z thrashe, něco z deathu, přidají nějaké to sólíčko, trochu Soilwork vyhrávek a celé to uplácají pořádně těžkou progresivní lopatou.

To je celkem zkratkovitý popis, ale ono se moc dobře vyjádřit pomocí slov to, co NM produkují, nedá. Opravdu uslyšíte postupy a riffy, které moc často k slyšení nejsou. Naproti tomu sáhnou pánové občas i po něčem osvědčeném, ale to proto, abyste se stihli zorientovat, na chvilku vypnout a připravit se na další nálož progrese. Já osobně mám rád právě ty klasičtější plochy a těším se na ně. Občas mi přijde, že to, co následuje pak, celou písničku zkazí a nejsem si jistý, jestli není zbytečné se snažit za každou cenu o něco neobvyklého. Faktem ale je, že pak by NM zapadli do nudného zástupu ostatních metalových kapel a jak je vidět, je spousta lidí, kterým se to právě takhle líbí.

Velice zajímavé jsou bicí. Bártovo styl hry je hodně nápaditý. Pravda, ne zrovna dvakrát nakopávající a živelný… ale nápaditý! Často se přistihnu, že je poslouchám víc než kytary. Ondra si se zpěvem vyhrál, a i když jeho styl projevu není zrovna mým oblíbeným, a ten koncertní teprv ne, tak musím uznat, že ten kluk se opravdu vyzpíval a umí. Trochu mi vadí výše zmiňovaná, pro mě umrtvující, sóla. Ale to nebude tím, že by byla snad špatně zahraná, ale víte, jak jsem na tom se sóly… nemusím je. Jinak, jak už jsem několikrát zmínil, odvádějí kytaristé i basa skvělou práci a neobvyklými nápady se album jenom hemží. Najdou se i skladby, které jsou jasnými hity. Mám na mysli například úvodní Survive. Vím, že tenhle song je jedním z posledních, které kluci složili a pokud by se to u nich stalo trendem, dotáhli by NM svůj styl k dokonalosti a mohli tak oslovit širší spektrum lidí i při zachování vlastní tváře.

Trochu jednodušší a ne moc nápaditý mi přijde booklet. Krom coveru se jedná o standard bez duše. Celé to dovršují fotky členů kapely. Asi mají korespondovat s názvem alba, nevím… Na druhou stranu, obal nehraje a Neurotic Machinery jde především o muziku a ta je, i když to říkám velmi zřídka a někdy i nerad, na prvním místě!

Pokud tedy máte dost těch X-tých kopií kopií, určitě sáhněte po Neurotic Machinery. Uvidíte, že (jak říká Láďa Křížek) „metal není mrtvej“ a dokud budou kapely jako Neurotic Machinery, ještě dlouho nebude!!!