Rattle Bucket - Last Generation

Rattle Bucket mi při návštěvě jednoho z nedávných koncertů doslova vyrazili dech, když prodávali svou novinku Last Generation za 10Kč. Nevím, zda je to důvod k radosti, že jsem takto levně přišel k výbornému albu, nebo spíš ke smutku, že je nevděční čeští fanoušci donutili jít s cenou takto nehorázně nízko, aby – podle jejich slov – prodali alespoň něco.

Brněnskou kapelu Rattle Bucket myslím není potřeba sáhodlouze představovat. Jedná se o trojici velmi nadaných hudebníků, mydlících crossover, ale věřte nebo ne, žádný vidlo-rock-metal, případně vidlo-hc-metal apod., který české kapely s oblibou crossoverem nazývají, aby tím zakryly fakt, že jejich muzika často nemá hlavu ani patu. Tohle je skutečný crossover, podle klasické americko-arménské školy.

Největší devizou Rattle Bucket byl pro mnohé odjakživa bubeník. Ten je schopen s nevídanou lehkostí sázet rytmy, o kterých se jiným ani nezdá. Tomuhle říkám pořádně odvedená práce. Přestože je jeho styl skutečně obdivuhodný, nemá naštěstí očividně zapotřebí předvádět se na úkor souhry se zbytkem tria. Ovšem onen "zbytek", jak jsem právě trochu nešťastně napsal za bubeníkem rozhodně nezaostává. Všichni tři jsou, jak už bylo řečeno velmi kvalitní muzikanti a tak vzniká naprosto vyvážená a kvalitativně vysoko postavená mozaika spousty (příbuzných) hudebních žánrů. Zvuk alba je opravdu špičkový a kapela využila spousty zajímavých zvukových efektů, aby celý zážitek zpestřila. Formálně tedy nemám co vyčítat. A co obsah?

Album obsahuje 12 songů z čehož 3 asi minutové fungují spíše jako jakési mezihry, bez kterých by se album sice obešlo, ale na druhou stranu nijak nepřekáží, tak proč ne. Z velké části songů je cítit opravdu znatelné ovlivnění kapelou SOAD, které mě, někdejšímu nadšenému fanouškovi této legendy nemohou uniknout. Někdy je to až skoro na samotné hranici pouhého ovlivnění, ovšem především díky charismatickému zpěvákovi si kapela zachovává svou tvář. Za zmínku stojí hned druhá píseň – I’m Not Falling Down, která rozhodně ční z alba svou chytlavostí. Je postavená, na staré nicméně, zjevně stále fungující grungeové metodě – klidné, tišší sloky a hlasitější, expresivní refrény. Skutečná hitovka, s geniálně vystavěnou melodií, která se člověku v hlavě usadí na dlouho. Podle mě nejlepší kousek na albu a jeden z nejlepších songů co jsem v poslední době slyšel od české kapely vůbec. Kdyby takovýchto songů bylo na albu více, bylo by mé hodnocení snad absolutní, ovšem každý den není posvícení, že? Rozhodně ale nemůžeme ani ostatním písním upřít notnou dávku originality a chytlavosti, takže celek působí velmi vyváženě.

Album Rattle Bucket – Last Generation, je rozhodně na naší scéně velice nadprůměrným počinem. Z hlediska formy, by to klidně mohlo být album roku, škoda jen, že jednotlivé songy místy až příliš připomínají System of a Down. Ovšem to myslím každý posluchač kapele odpustí a možná i nostalgicky ocení, že někdo ještě dnes tyto časy připomíná a to v opravdu nadstandardní kvalitě.