MISANTHROPE - IrremeDIABLE

Francouzská avantgard/death-metalová formace Misanthrope přichází s již devátou studiovou nahrávkou. Ta se tentokrát zařádí mezi koncepční nahrávky a její hlavní motiv kapela nalezla ve fracouzském prokletém básníkovi Charlesi Baudelairovi. V poslední době se s povedenými metalovými projekty z Francie roztrhl pytel zatímco tuto kapelu můžeme považovat za jednu z nejstarších stálic tamější scény.

Co se týče hudby samotné, tak nám Misanthrope předkládají album dovedné prakticky k dokonalosti po straně technické. Hudebníci se opravdu činili a ukázali, že svému řemeslu skutečně rozumí. Bicí jedou na plno, kytary střídají riffy s vyhrávkami a bassa za tím rozhodně nezaostvá. Ostatně samotná bassa se někdy dostává do pozice hlavní kytary a přínáši tím velmi zajímavé zpestření. Instrumentální složka je doplňována ještě klávesami, což hudbu posouvá mimo obvyklé škatulky. Vokalista nepoužívá jenom growling, ale prezentuje se také čistým vokálem, jenž více než rozsahem, či frázováním zaujme svojí procítěností. Díky bohu (nebo Satanu) se skupina neomezila pouze na instrumentální dokonalost a skladatelsky splnila svoji úlohu taky na výbornou. Většina skladeb obsahuje nosné motivy, které jim dávají tzv. vlastní ksicht. Za zmínku v této souvislosti stojí především píseň Nevrose s až hitovým charakterem. Misanthrope předvádí na IrremeDIABLE také aranžérskou bohatost, a tak sledujeme, kterak jsou na deathové jádro přilepovány prvky black metalové atmosferičnosti, jenž se občas přelejí do sympfonických pasáží. Na škodu nejsou také momenty, v nichž dostávají prostor jenom jednotlivé nástroje, díky čemuž uslyšíme třeba piánové pasáže, místy klávesové plochy nebo akustické psychedelicky profetované zákoutí.

Zajímavostí alba se stal jazyk, v němž bylo nahráno, jelikož francouzština nepatří v metalu mezi zrovna nejpoužívanější. Desce se myslím celkem podařilo zachytit celkem trefně a zároveň svérázně atmosféru bohémského života, který s sebou kromě dávky svobody přínáší i mnohá tvrdá úskalí a kterým žil právě hrdina díla Baudelair.
Na IrremeDIABLE si cením především mnoha momentů, které zabraňují označení alba za běžný melodický death metal, a tudíž lze mluvit o značné žánrové rozmanitosti. I přesto tomu chybělo to NĚCO, co by opravdu ještě nebylo nikde k slyšení a co by mě posadilo na zadek. Tak jak tak desku lze považovat za to nejlepší, co na dnešní scéně vzniká.