Spock's Beard - Feel Euphoria

Spock's Beard jsou skupinou z amerického Los Angeles. Vznikli roku 1992 a od té doby se pohybují na poli progresivního rocku, respektive jeho moderní mutace. Album Feel Euphoria je v diskografii kapely již sedmým zásekem a pochází z roku 2003. Kapela však nelenila a od Feel Euphoria stihla vydat ještě 3 další desky. I přes svou značnou píli u nás zůstává uskupení tak trochu neznámou veličinou. A právě přiblížení hudby Spock's Beard mě vedlo k sepsání této recenze, sic na album jež není už nějaký ten pátek aktuálním.

Rozeberme si tedy dílo Spock's Beard pěkně popořadě. Jak jsem zmínil hned na začátku, kapela pochází z amerického Los Angeles a právě jejich původ se v hudbě nezapře. Muzikanti se nebojí zdravě exibovat a přitom zachovávají typickou americkou přímočarost. Důsledkem těchto dvou faktů je neuvěřitelný příval pozitivní energie čišící z hudby. Spock's Beard skutečně dokážou přesně vystihnout moment, kdy se prog rocková atmosférotvornost stává nudnou a napálí bez delšího rozmýšlení pěkně zběsilé tempo, které posluchače opět probere a vrátí do reality. Instrumentální vyhrávky se po většině odehrávají také v dobře odsýpajícím rytmu, tudíž nehrozí, že by vás dlouhé sólo vytrhlo z tempa nahrávky. Příjemné zpestření je taktéž pěvecký projev. Zpěvák sice nepředvádí několika oktávové výkony, ale spíše se spoléhá na své nasazení a zajímavou barvu hlasu, kterou bych spíše čekal v alternativním rocku. To však vůbec neznamená, že by do celkového projevu Spock's Beard nezapadal. Naopak, kapela dokázala v tomto případě zachovat potřebnou harmonii a z vokálů si udělala další plus. O tom ostatně progresivní rock je. Nejde jen o instrumentální onanii, která zde také nechybí a je vkusně zasazena do kompozice skladeb. Především by se měli umělci snažit o posouvání žánrových hranic, o nové, doposud nezvyklé, hudební konstrukce a to se Spock's Beard docela dobře daří. Skupina se také nebála dávat melodiím skladeb hitový potenciál a tím je činit snadněji zapamatovatelné a uchopitelné. Žel, v tomto ohledu ovšem kapela narazila asi na největší slabinu svého díla.

Snahy o silné melodie tu bezpochyby jsou. Zůstávají však nedotaženy dokonce, což dává Feel Euphoria jistý nádech rozpačitosti, který mně osobně například zabránil kompletnímu ponoření do hudby. Vidím zde dva hlavní důvody, proč nebyl využit plný potenciál skladeb. Prvním je klasický nešvar kapel tohoto ražení a to sice, že se v záplavě tónu zapomínají soustředit na sílu jednoho okamžiku, na sílu jedné noty. Posluchač přeci jen čeká na moment, který je pro něho tím stěžejním, v kterém si začne pobrukovat s kapelou, popřípadě v kterém čeká na bombastické sólo. Jestliže je takovýto hlavní motiv utopen na úkor spousty vedlejších, jež zdaleka nemají potřebnou sílu, cítí se posluchač ztracen a vrchol skladby si plně nevychutná. Druhým důvod, díky němuž skladby nedosáhly potřebného efektu, nacházím v přívalu výše zmíněné energie. Z hudby jí jde skutečně tolik, že je občas problém přes ni uvidět pravou podstatu skladby.

I přesto si dovolím tvrdit, že Spock's Beard se ocitli na Feel Euphoria na velmi dobré cestě. I když se jim ještě nepovedlo skloubit všechny faktory jejich hudby dohromady na sto procent, příště to vyjít může a v takovém případě by zde skutečně byl progresivní rock moderní doby, z něhož bych se se zatajeným dechem posadil na zadek.