SAVATAGE - Gutter Ballet

Mnohdy se stane, že díky nějakému kompilačnímu cdčku narazíte na skvělou kapelu, která by jinak proplula kolem vás bez povšimnutí. Stejně tak často se jedná o díla starší, jenž ovšem nejsou poznamenány zubem času a zaslouží si určitě pozornost. Savatage jsou pro mne přesně takovýmto případem. Málem bych si této kapely a jejich mistrovského díla Gutter Ballet nevšimnul.

Nezřídka kdy se hudebnící dopouští toho, že pro bezhlavé hledání originální (alternativní) cesty, šílené instrumentální vyhrávky, či vyšperkované aranže, zapomínají na základy samotného starého rock n‘ rollu, na nichž také metal stojí. Konkrétně mám na mysli, že písním chybí hlavní nápad a pořádný riff nebo jiný pevný instrumentální základ. Samozřejmě nechci toto tvrzení absolutizovat a tvrdit, že bez těchto ingrediencí dobrá píseň nevznikne. Buď, jak buď, Savatage pro mne tyto předpoklady splnili a dokonale je skloubili s dávkou osobitosti a progresivity. V každém koutku alba nám skupina předkládá kvalitní melodie podpořené skvělými instrumentálními momenty. Zpěvák Jon Oliva okamžitě zaujme svým nakřáplým ječákem a i když jsem neměl nikdy rád „hysterický“ (berte obrazně řečeno) hlasový projev, v jeho podání mě vskutku zaujal. Zapomenout nesmíme ani na jeho bratra Crisse, jenž místy předvádí kytarové orgie a dopřává tak radosti i fanouškům šílených sól. Ač všechny skladby jsou kvalitní a nápadité a někdy střídají i několik zajímavých motivů, za nejvíce podařené považuji titulní Gutter Ballet, neméně se povedla When The Crowds Are Gone a Mentally Yours.

Kromě typicky heavýčkově lehce zapamatovatelných a zemitých riffů na scénu mnohdy vstupuje klavír, který tak podtrhne údernost kytar a přídává tomu celému příchuť progresivity. Hudba je ale podávána bez okolků a celkem přímočaře, takže dokáže zaujmout na první poslech a právě díky bohatým instrumentálním plochám vydrží dlouho. Snad bych jenom vytknul, postupem času stopáže prokouknutelnou stavbu písní od pomalejšího piána k dynamickému tvrdému vrcholu, což je podle mne na albu největší slabina.

Možná je to pouze moje osobní iluze, ale zdá se mi, že Savatage jsou dnes mnohými opomíjeni a je to jen škoda, zvláště když vezmeme v potaz jenom kvality Gutter Ballet. Album dotáhnuté v hodně ohledech k dokonalosti. Osobitost, hitovost, tvrdost, hráčská zdatnost, nic z toho tady nechybí a celkově je to prostě takový příjemný poslech.