Helloween - 7 Sinners

Po třech letech jsme se dočkali dalšího počinu od německé legendy Helloween. Po velmi silném albu "Gambling with the Devil", mnohými považovaném za nejlepší album novodobé historie téhle kapely nám naslibovali nejrychlejší, nejtvrdší, zkrátka nejlepší počin, jaký jsme od nich zatím slyšeli. Obvykle na tyhle sliby nevěřím, ovšem Helloweenská kariéra probíhá v jakési sinusoidě a logicky bych teď čekal opět její vrchol. Má očekávání byla tedy na nejvyšší možné úrovni a jak to dopadlo?

První co mě po zapnutí "7 Sinners", při poslechu první písně "Where the Sinners Go" napadlo bylo "Že by další temná jízda? Jednou už to vyšlo, tak proč to nezkusit znovu, že?". První skladba skutečně navozuje atmosféru podobou kontroverznímu alba The Dark Ride z přelomu milénia, což je pro mě velmi pozitivní, ovšem dále je jí album spíše jen zlehka protkáno. Druhá skladba se schovává pod, pro mě zprvu odstrašujícím, názvem "Are You Metal?", při kterém jsem si vybavil odrhovačku non plus ultra "Heavy Metal Universe" od Gamma Ray - tahle metalová klišé mi vždycky připadala krajně odpudivá, ale právě tahle skladba od Helloween může být jedním příkladem za všechny, že metal se dá pojmout i velmi moderně a chcete-li chytlavě. Středně tempá vypalovačka překvapí neobvyklými klávesami a ve střední pasáži potěší zajímavou metalovou exhibicí v podobě Andiho pokřiku "Are You Metal?" podpořeného výbušnými salvami bicích načež se spustí příjemné sólo. Celkem chytlavá záležitost z které si kapela očividně chce udělat vlastní metalovou hymnu, ostatně tak byla i propagována. Třetí v pořadí "Who Is Mr. Madman?" je rozhodně zatím můj favorit, asi proto, že je tak chytlavá. Naplno se v ní taky ukazuje slibovaná neuvěřitelná forma bubeníka. Když se rozjede refrén s 32-tinovým kopákem, nejeden metalový bubeník určitě nevěřícně zakroutí hlavou. Jinak hádanka v názvu se dá snadno rozluštit (pokud jste znalci Helloweenů) už podle prvních tónů písně, ale přece vám nebudu prozrazovat všechno.

Není ovšem mým zvykem rozebírat skladby jednotlivě, takže od teď už obecněji. Kvalita jednotlivých skladeb na "7 Sinners" je vzácně vyrovnaná, ovšem mám dojem že laťku nasazenou minulým albem nepřeskočili. Songy na předchozím albu byli více výrazné, svébytné a zvukově velmi rozmanité. Tady je zvuk i kompozice všech naopak dosti podobná až šablonovitá. Málokde chybí nějaký "zaručený recept"  jako např. modulace posledního refrénu nebo pomalá verze refrénu se zvuky ovací. Songy samozřejmě opět oplývají chytlavými zapamatovatelnými melodiemi (kromě prvních třech zmíněných např. "World Of Fantasy" nebo pompézní "Far in the Future"), ale místy zní malinko recyklovaně. Co ale taky pořád vymýšlet, že? Ne, nechci tohle album příliš kritizovat, protože přes zmíněné nedostatky mě potěšilo. Slibovaná rychlost rozhodně neznamená žádné speed metalové divočiny á la Dragon Force. Ta je zde realizována spíše občasným zapojením neuvěřitelné Daniho dvojšlapky a několika rychlejších songů ale podstatně méně než bych podle propagace rychlosti alba očekával. O instrumentální zručnosti a moderním zvuku kapely myslím nemá cenu se rozepisovat, stačí říct, že obojí je na nejvyšší úrovni.

Novinka německých Helloween s názvem "7 Sinners" sice podle mě nedosahuje kvalit svého předchůdce a především tolik nehýří nápady, ovšem určitě nezarmoutí. Působí trochu jako shrnutí předchozí tvorba kapely. Je to opět pořádná porce chytlavých melodií v tvrdě metalovém kabátku s moderním zvukem.