CELTIC FROST - To Mega Therion

Mladé kapely často hýří technickými dovednostmi, některé mají i dobré nápady, hezké aranže a často se jim to vše povede spojit dohromady. Ale stejně jim chybí to „něco“ nového s čím by obohatili hudební vody, ten přísun energie, který vás zarazí do židle a vy začnete vnímat čas po celou dobu poslechu desky úplně jinak. A přesně „to“ má Celtic Frost. V době rozkvětu glam metalu osmdesátých let pomohli Celtic Frost k revoluci thrashe a to sice na našem starém kontinentu.

To Mega Therion je kamenný obelisk nesoucí na sobě znamení počátku těch nejtvrdších směrů metalu. Thrash, death a místy až blackové plochy (i když věřím, že s tímto mnozí nebudou souhlasit) zdobí toto dílo. Už první opravdová skladba The Usurper naznačuje svým ostrým riffem, že na album nebudete postrádat přímočarou tvrdost. Což ostatně jen potvrzuje následující vypalovačka Jewel Throne, která patří k nejleším z alba. Samozřejmě o kvalitní sóla není taky nouze, nejsou ovšem prostorem pro onanie schopností kytaristy, ale složí jako účelné vystupňovaní dynamiky skladeb. Intro skladby Dawn of Meggido zní jako vytržené z období raného black metalu a i později se během desky dostane na epické pasáže připomínající právě zmíněný žánr. Vokál Toma Fischera zvládá veškeré polohy s bravurou, tudíž jeho projev nepůsobí ani chvíli násilně, nýbrž zcela přirozeně. Eternal Summer patří do průměru alba a svým středotepým rytmem nijak nevadí. Poté už je na řadě vrchol celé desky Circle of the Tyrants. Jedna z celkově nejznámějších písní skupiny. Plynulé střídání tempa, parádní sólo, řádný riff. Snad vše, co čekat od těch nejtvrdších odnoží metalu. Jen bicí se mohli víc projevit, ale nejspíš je zde držení rytmu ve prospěch kytar a vokálů na místě. Ze šlehy v podobě Circle of the Tyrants se pomalu budete vzpomatovávat ve skladbě North Winds, která se ovšem s předchozí skladbou může ve své hutnosti rovnat. Zbytkem alba již pomalu doplachtíte k samému konci. Možná někomu připadne, že hudba spadá až příliš do stereotypní sypačky. V takovém okamžiku se stačí zaposlouchat do precizních riffů, které jsou ostatně alfou a omegou celé desky, a okamžitě se dostane zpět do středu dění.

Vyzdvihnout si také zaslouží zvuk alba, který je zcela čitelný, ale zároveň nepůsobí příliš učesaně a akademicky a má trochu garážové příměsy. Na celé desce jsou také účelně používané ženské vokály. To Mega Therion je stylotvorné a zásadní album, které sice zdaleka nedovedlo jednotlivé styly k dokonalosti, ale položilo jim tvrdý a nerozbitný základ.