Yann Tiersen - Dust Lane

Nadaný multinstrumentalista jistě není všem neznámý. Velký úspěch si získal nejen svou instrumentální hudbou, kterou pomohl některým filmovým snímkům k naprosté dokonalosti, ale také netradičním stylem komponování a v neposlední řadě užíváním nezvyklých nástrojů (např. psací stroj). Dust Lane je takovým pomyslným mezníkem v jeho tvorbě. Je to naprosté odbočení od všeho, co dosud Tiersen zkomponoval. Je to experiment, který se nad očekávání velice vydařil.

Zkusím teď na chvíli zapomenout na všechny deprese a trable, které mne neustále celý den provází a zbytečně tíží. Jen tak je prostě odhodím někam do kouta a to hodně daleko. Hlavně se musím pořádně obléknout, protože venku je už docela chladno. Snažím se otevřít dveře a nasednout do toho mýho největšího křápu široko daleko. Skvěle, motor už běží, teď ještě pustit tu zatracenou desku. Jak rád odjíždím pryč z tohoto rušného města, kde každý někam spěchá. Les je to jediné místo, které mne dokonale uklidní. Řítím se šílenou rychlostí, slunce mi praží na záda, do toho silně fouká větřík a já se nemůžu nabažit těch barev, co podzim nabízí. Je to úžasné projíždět padajícím listím.  Kam se hrabe nějaký sníh. Všechny ty barvy se mi míhají před očima. Chtěl bych je zavřít a jenom si ten pocit užívat, ale nejde to, musím stále vidět na cestu. Ale ne, támhle za zatáčkou les končí. Já ale nechci, aby už byl konec. Ta deska přeci ještě nedohrála … Mám v tom jasno, ten Tiersen stvořil dokonalé podzimní album. Jen díky němu na tento výlet nezapomenu. Já věděl, že ta fotka na bookletu má něco do sebe ...

Nyní ale zanecháme podzimní melancholie a přeneseme se zpět do reality. Takové album by zkrátka od Tiersena po krásném klavírním Tabarly nečekal nikdo. Hrátky s elektronikou, burácející kytarové plochy, výrazné bicí, důraz na vokály – to vše a mnoho dalšího vás čeká na Dust Lane. Můžete tedy očekávat neskutečně zábavnou žánrovou směsici. Možná je toto vše také zásluhou Kena Thomase, který mimojiné spolupracoval na nahrávkách kapely Sigur Rós, nebo hudebního chameleona Mobyho. Přes všechno experimentování si však Tiersen zachoval svůj vlastní rukopis, který poznáte především ve dvojici písní Chapter 19 a Ashes. Pokud bych měl vybrat dle mého názoru nejlepší písně z tohoto alba, mými favority je post-rocková Till The End a neskutečně chytlavá píseň s ženským vokálem a velmi něžným textem, F**k Me.

Někteří si tuto desku pustí jenom jednou a odloží ji. Je to ale škoda, protože teprve druhý poslech ukáže, co je Dust Lane zač, a že je to vlastně ten starý známý Tiersen. Jestli další deska bude vedle sebe obsahovat metal, techno a dechovku, nebudu se tomu vůbec divit a myslím, že nejsem sám. Yann Tiersen je velmi nadaný člověk, který má určitě doma ve skříních spousty nahrávek a experimentů různých žánrů, že by se jeden divil. Nechme se tedy překvapit, co bude příště. Nicméně, pokud hledáte ideální podzimní soundtrack, právě jste jej našli.