Good Charlotte - Cardiology

Když jsem asi před rokem četl rozhovor s Good Charlotte ohledně jejich novinky Cardiology, tvrdili, že má být jejich návratem ke kořenům. Poté, když už měli desku skoro hotovou, je velice zasáhla smrt jejich kamaráda Jamese Owena Sullivana, známého také jako The Reva, bubeníka z kapely Avenged Sevenfold. Díky  této smutné události tak zahodili všechen materiál a začali celý proces nahrávání od začátku. Aby toho nebylo málo, vyhodili svého dosavadního producenta Howarda Bensona, kterého nahradili Donem Gilmorem. Pak přišlo několikrát opakované odložení datumu vydání, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. V létě nasadili Good Charlotte první singl Like It's Her Birthday a na začátku listopadu konečně vychází Cardiology.

Když jsem slyšel první singl Like It's Her Birthday, obával jsem se, aby takové nebylo celé album, naštěstí se moje obavy nevyplnily. Po nijak výrazném intru je na tracklistu totiž song Let The Music Play, jeden z největších hitů na celém albu. Přesně tak jsem si představoval návrat k punkovějším kořenům. Jenže to nejlepší mě teprve čekalo. Pod číslem tři se nachází totiž alespoň pro mě možná vůbec nejupřímnější písnička od Good Charlotte vůbec a to Counting The Days. Super text, kytary jako za starých časů, prostě paráda. Po ní následují další hitovky z alba, Silver Screen Romance, asi nejrychlejší pecka, dále již všem dobře známá Like It's Her Birthday, která je na mě až moc popová a to ani nemluvím o hrozném klipu, který kluci stvořili. Po dalších hitech Last Night, kde se kapela probírá z kocoviny po propařené noci a Sex On The Radio však přichází druhá část alba a to část slabší. Písničky mi zde totiž znějí všechny až na vyjímku v podobě skvělé 1979 (v tomto roce se narodili dvojčata Maddenovi) a There She Goes tak nějak stejně nudně, mají pomalejší tempo a se srovnáním z první půlkou alba prostě  dost zaostávají.

Povedl se tedy kapele tedy onen návrat ke kořenům? Z části určitě ano. Bohužel, toho kdo čekal návrat k jejich nejlepšímu období kolem alb The Young and the Hopeless a Chronicles of Life and Death, musím zklamat. Good Charlotte už asi nikdy nevytvoří alba jako tyto, ale to jim namůžeme brát za zlé. Přeci jen už jsou dvojčata Benji a Joel starší a to se také odráží v jejich tvorbě.

Po průměrném albu Good Morning Revival a otřesném Greatest Remixes mi však kluci z Good Charlotte udělali velkou radost, ubylo elektroniky, která mi k jejich zvuku moc neseděla, první půlka alba mi navíc opravdu alespoň připoměla jejich pop punkové kořeny a já jen doufám, že kapela na příštím albu bude alespoň pokračovat v tom, co na Cardiology započala a že se příští rok v rámci evropského turné ukáže zase v Praze, tentokrát však doufám ne v rámci turné  zpěvačky Pink v pozici pouhých předskokanů jako letos v srpnu.

Good Charlotte: Like It's Her Birthday

Good Charlotte: Counting The Days