Nirvana - Bleach

... A tak se v roce 1989 stalo, že parta kluků z Aberdeenu poblíž Seattlu vytvořila desku, v níž se mísí dva hudební žánry, které, ač toho mají vcelku dost společného, tvořily od svých počátků protipóly. Ano, řeč je samozřejmě o skupině zvučného a velmi známého jména – Nirvana a o jejím prvním albu „Bleach“ („Čistící Roztok“).

Upřímně řečeno, grungeová legenda asi původně neměla v úmyslu znít metalově. Nicméně, stalo se, a my za tento albový skvost můžeme jen děkovat. První řadovka Nirvany, album, jež bylo úplně zastíněno svým následovníkem, mnohem populárnějším „Nevermind“ („Nevadí“), si zaslouží víc pozornosti a uznání. Dnes na něj mnozí posluchači podobných hudebních stylů úplně zapomínají… Přitom, kdyby si ho zkusili poslechnout, třeba jen zčásti, našli by možná něco, co vždy toužili slyšet.

Ledabylý sound založený na odsekávaných riffech a především na jekotu a vřískotu ztrápeného Kurta Cobaina působí neuvěřitelně upřímně a blízce. Nejlepším příkladem je píseň „School“ („Škola“) – až příliš důvěrná zpověď nešťastného outsidera, jehož postavení ve studentské společnosti je více než zoufalé. Tímto se jaksi dostáváme k problematice textů. Tady nacházím onen kámen úrazu. Jediná věc, kterou bych tomuto albu vytkla, jsou právě texty písní. Nemohu říct, že by byly přímo špatné, ba ne, jejich témata jsou dobrá… jen jejich podání je mi opravdu vzdálené. Jistý textařský um mistru Cobainovi nemohu upřít, přesto v jeho básnických výtvorech nenacházím zalíbení. Pro názornou ukázku vyberme skladbu „Mr. Moustache“ („Pan Kníráč“), jejíž motiv „typického zabedněného Američana“ z 80. let, tedy alespoň motiv Cobainovy představy hlavy rodiny je popsán… řekněme… až protivně. Jistě, zrovna mnou vybraná píseň měla být nelichotivá, avšak i to se dá udělat jinačím, "elegantnějším" způsobem. Naproti tomu taková „Floyd The Barber“ („Holič Floyd“) mému částečně sarkastickému vkusu opravdu vyhovuje, neboť naprosto chápu Kurtův úmysl bojkotovat v Americe tolik oblíbené přihlouplé, ne-li přímo hloupé, seriály tolik okatě ukazující abusurdní život „typické americké rodinky“ v „tipicky rozkošném městečku“…. Zkrátka, problematika významu sdělení alba „Bleach“ („Čistící Roztok“) je rozporuplná a je tedy snad lepší nezabývat se jí tolik, jelikož nikdo z nás do zpěvákovy duše opravdu neviděl a nemůže tedy jeho slova úplně správně pochopit...