NEAERA - Let The Tempest Come

Další želízko německé matalové scény. Neaera je dnes už poměrně zaběhnutou kapelou a na svém kontě má 5 desek. Let The Tempest Come je v pořádí její druhé album...

Jak rád se vracím do minulosti. O to raději právě v případě Neaery, protože to, co kapela zvěčnila na deskách následujících, mě už nějak zvlášť nebere. Na dalších albech hoši víceméně vykrádají sami sebe. Nová naděje svítá v podobě, v těchto dnech vycházivšího, alba Forging The Eclipse a než tenhle, s napětím očekávaný kousek, skončí v osidlech mého přehrávače, dáme si takovou malou ochutnávku. S jídlem přece roste chuť

Let The Tempest Come je pokračováním prvotiny The Rising Tide Of Oblivion. Kopákama se nešetří, se včelíny se roztrhl přímo pytel a srdce nejednoho včelaře by zaplesalo, kdyby mu to v úlech takhle pěkně bzučelo. Benny trápí hrdlo pořád stejně. Nic mezi! Striktně z extrému do extrému! Buďto absolutní murmur nebo totální ječák a tyhle dvě polohy se docela pravidelně střídají, i když toho ječáku je zde přeci jenom o trochu více. A basa... o base raději nic, ta je u Neaery jen do počtu, ale co, tohle je kytarová muzika.

Některé pasáže jsou jako vystřižené z pera kolegů Heaven Shall Burn. Sama kapela je uvádí jako velký vzor. Pro mě osobně je tohle příjemné osvěžení. Kdo mě zná, ví jaký jsem „heavnofil“. Setkal jsem se i s názorem, že Neaera už dávno svoje vzory předběhla. Osobně myslím, že obě kapely, krom těch několika útržků, do jednoho pytle házet nelze a po tom útlumu (alespoň z mého hlediska), o kterém jsem psal na začátku, už vůbec ne. (Ale proč tuhle otázku nenechat jako horké téma do diskuze pod recenzí, co říkáte?)

Mám tuhle kapelu rád a tohle album také. Po ukázkách z nové desky na provařeném myspace jsem svůj absťák musel nějak zahnat a po dlouhé době jsem si ho znovu pustil. Jen nevím, jestli to teď není ještě horší, ale nestáhnu si tě Forging... NESTÁHNU!!!