Den za dnem - Bastardí krev

Hrubost a špinavost crustu spojená s melodiemi starých metalcorových kapel. To jsou ve zkratce Den za dnem. Kapela, jejíž začátky a starší nahrávky jsou svázány právě spíše s prvním zmiňovaným stylem. Jak čas plynul, osazení kapely se různě měnilo, a to zanechalo nesmazatelné stopy v jejich hudbě. Pro mě je tohle zajímavé spojení, které se nevidí tak často. HC scéna postupně metalcore odepsala díky tomu, že se z něj stal jen další hudební styl, který je právě v kurzu a za dva roky po něm neštěkne pes. Když ale přijde koření z té hrubší a temnější strany, může to znít opravdu zajímavě a hlavně uvěřitelně. A taková je právě deska Bastardí krev.

Den za dnem nehrají nějakou extra vyumělkovanou muziku, ale také nejde o klasickou a prvoplánovou tříakordovku. Občas překvapí melodickou linkou, kterou byste nečekali. Důležité je to, že kapela nezapře své kořeny, a tak pod vysokými metalovými pilami jedou bicí, udávající tempo, které tepe duchem crustového srdce. Rychlé sypačky a rytmy stylu utautauta se střídají s „pomalejšími“ (rozuměj - u ta u ta u ta) pasážemi, kde pily přecházejí v temné vyhrávky, koketující až s emo pasážemi. O nějakých moshpartech nemůže být řeč, i když si zběsilý moshový kotel na DZD dokáži určitě představit. Vliv thrashmetalu je zde také patrný a tak není nouze o husté rychlé sekačky s dvojšlapkovým doprovodem. Velice zajímavý je vokál. Ač nedisponuje nějakým výrazným rozsahem, je naprosto geniální. Možná by si mohl více a barvitěji hrát s frázováním slov, ale tady cítím jistou monotónnost jako záměr. Většina kapel, zpívajících česky na svoji mateřštinu krutě doplácí. U Den za dnem jde naopak o přednost. Právě vokál je crustem zasažený asi nejvíce a nese lví podíl na tom, jak kapela zní. Hrubost, neučasonost... řev, hrnutý přes hrdlo, který nepostrádá agresi, plivající na nás všechny bolesti tohoto světa.

Tím se dostávám k největší devize, kterou má tahle kapela. Texty... už dlouho jsem nic tak parádního nečetl. Na první pohled jsou jednoduché, přímočaré. Na pohled druhý vám už tak přímé připadat nebudou. Mě osobně nutí hodně k zamyšlení. Vedle toho, že vám jasně sdělí, o co jde, nechávají spoustu místa na doplnění vlastních myšlenek a nutí vás přemýšlet o tom, jestli jste autora opravdu pochopili dobře. Jsou temné, místy brutální, poeticky zajímavé, ale hlavně pravdivé a vypovídající o tom, jaká bohužel naše společnost je. Když si nalistujete bandzone profil Den za dnem a posléze i profily jednotlivých členů, přijdete na to, že tihle pánové to myslí naprosto upřímně. (Teď nemyslím upřímnost Mirka Topolánka, který ukazuje svým kolegům, že jsou jedničky.)

Bohužel je kapela v těchto dnech bez bubeníka. Bylo by škoda, aby DZD zanikli a zmizeli v prachu dějin... Bubeníci z jihu Čech, je to na vás!

Pět černých kruhů na vlajce bílé vlaje.

A pod ní tisíce životů zhasíná.

Pravda už znavená, do bahna padla.

Soupeř je všemocný a nezná bratra.

Zabijte pravdu, umučte svobodu.

Oslava mamonu dnes večer propuká.

Zabijte pravdu, umučte svobodu,

ať vaše prapory dál hrdě vlají.

Pět černých kruhů