Escape From Sickness - Our Earth

Měl jsem tak trochu strach z toho, jaká bude nová a zároveň první velká deska mých oblíbenců Escape From Sickness. Zvlášť Rough Demo, které EFS nahráli ve zkušebně, dávalo tušit, že asi ubude melodií a vše se ponese jen v moshovém duchu. Pln očekávání jsem rozbaloval balíček, který mi přišel ze Švýcarska...

Ach, ten obal! Věděl jsem, jak vypadá cover už dlouho před tím než deska oficiálně vyšla, ale to, co na mě dýchlo, když jsem jí poprvé držel v ruce se snad ani nedá popsat. Nádherný, decentní booklet, který přesně vystihuje název desky - Our Earth - jen umocnil můj dojem. Vše je parádní, nic není výstřední, všechno sedí a zapadá do sebe. Texty jednotlivých skladeb, názvy písní, doprovodné fotky... I ta promo fotka je fajn, když není hudebníkům vidět do obličeje a vy nemusíte zívat nad rádobydrsnýma nasranýma ksichtama. Prostě styl, který mi maximálně sedí. Být to digipack, tak je to asi nejkrásnější booklet, který mám. I tak je v mém topu hodně vysoko!

Všechny mé obavy z prvního odstavce během pár prvních tónů vzaly za své. Emiho vyhrávka v intru dává vzpomenout na příjemné chvíle z Follow Your Heart Tour, přidává se krátký mosh part , kilo a... Trust! Během první minuty a půl už máte za sebou asi třetí riff a vy víte, že tohle bude parádní jízda. Těch moshů je tady opravdu hodně, ale jsou to Escape From Sickness moshe. Ano, EFS mají svůj nezaměnitelný rukopis. Moshe dneska hraje každý druhý Jarda, ale takhle prostě nikdo nehraje. Stavba skladeb a jednotlivých melodií je prostě jiná. Žádná jiná kapela nedává tyhle tóny takhle za sebe. Nejde ale o samoúčelnou progresi, kdy je kapele jedno, co hraje, hlavně, když to není mainstream. Escape From Sickness se do ničeho nenutí. Jde to z nich. Takhle se to naučili a takhle to dělají. A dělají to dobře a se srdcem na dlani, to mi věřte!

Někomu možná může vadit, že je deska příliš pomalá. I já mám radši rychlejší rytmy, ale k eskejpům to už prostě patří. Důležité je, že nenudí. Celá deska mě neskutečně baví a nenajdu snad song, který by se mi nelíbil. z Rough dema je tady Takeover. Dostál několika úprav, dle mého k lepšímu. Původní tvrdost doplnilo pár melodií. Hammering v závěru písně (byl i v původní vezi) mě pokaždé dostane. Takhle čistý tón má opravdu málokdo.

Je vidět, že hlavním nositelem nápadů byl a je kytarista Emi. Od poslední desky ho doplnil Dave, se kterým si opravdu rozumí. Líbí se mi, že si jsou oba vědomi své úlohy v kapele a nepředhánějí se, kdo má ostřejší zuby a víc je umí vycenit. Naopak, kooperují spolu a když je potřeba, zdvojí své vyhrávky nebo naopak nechají toho druhého vyniknout a sami vyplní spodek a vezmou na sebe úlohu toho „co umí míň.“

Novinkou oproti ep Wounds Become Scars jsou čisté zpěvy. Jedná se ale jen o krátké vsuvky - žádné debilní refrény. Stejně jako  piano-elektronická skladba Leechee působí hodně svěže a nahrávu příjemně obohacují. Po závěrečné Effort a pár minutách ticha vás čeká ještě jeden bombónek. Byl jsem docela v šoku, hehe. Kdo viděl vtipné video z natáčení, kdy Donay nazpívává čisté zpěvy a kroutí se u toho jako popová hvězda ví, kam mířím. Nečekal jsem to, ale ano... EFS přesně tuhle vsuvku použili a ukázali tím, jak dokáží být zábavní. Když už jsem u Donaye, jeho vokál se přesunul do vyšších poloh. Ne, že by neuměl pořádně zahučet, ale tentokrát vychytal právě ty vyšší polohy a rozšířil svůj už tak bohatý rejtřík. I na Our Earth mu jeho slova věříte a víte, že nic nejsou jen prázdné fráze.

Nechci tady znovu opakovat, co všechno jsem s EFS zažil a jak je mám rád. Jestli po tom toužíte, přečtěte si recenzi na Wounds Become Scars. Jen dodám, že dnes, u Our Earth, jsem o pár dní strávených s těmito chlapíky bohatší... Po posledním závěrečném synchronu, který si určitě pamatuje vy, co jste navštívili některý z koncertů v ČR, zas málem zatlačuji slzu v oku. Dávám 100%, nemůžu jinak...