NMNL hudební cestopis: Finsko, země melodického metalu

NMNL hudební cestopis: Finsko, země melodického metalu

Napadlo mě udělat pokus. Vytvořit jakýsi seriál článků, kde se budu věnovat hudebním velmocím a jejich nejpopulárnějším kapelám a zároveň se pokusím poučit sebe i případné čtenáře trochou té zěmepisné teorie. Tady vám předkládám první díl tohoto unikátního seriálu. Jedná se o prototyp, takže omluvte případně nepřesnosti a neutříděnost myšlenek. Pokud by na tento článek byly kladné ohlasy, budu pokračovat, přece jenom, materiálu je mnoho. Jen v metalu stojí za zmínku také např. Norsko, Neměcko ale i jiné žánry mají svou Mekku takže se můžeme podívat i do zámoří na punk-rock nebo do samotné Anglie, kolébky prakticky veškeré současné populární hudby (a tím nemyslím doslova jen pop) nebo do Švédska, které je v tomto ohledu hned za Anglií.

Zeměpisné údaje a zajímavosti

Finsko je rozlohou rozsáhlý (338 145 km²), ovšem počtem obyvatel (cca 5 350 000) malý stát na severovýchodě Evropy. Sousedí na východě s Ruskem, na severu s Norskem, na západě se Švédskem a na jihu ho od Estonska dělí "Finský záliv". Kromě Finského zálivu jeho břehy omývá i Botnický záliv (Z) a Baltské moře (JZ). Ne nadarmo se Finsku říká "země tisíce jezer". Na jeho území se nachází 187 888 jezer větších než 500 m². Málokdo však ví, že Finsku by se dalo říkat i "země tisíce ostrovů", protože těch ve finsku nalezneme 179 584 (z toho jen 80 897 leží v moři). Finsko je republika a v současnosti má prezidentku Tarju Halonen. V jižním Finsku převažuje mírné, severské podnebí, které je jen o málo chladnější než u nás, ovšem je charakteristické velmi krátkými léty a dlouhými zimami. Server Finska už je o něco chladnější a mluvíme zde už o subarktickém podnebí. Nejsevernější část Finska je dokonce za polárním kruhem, díky čemuž tam například v létě slunce nezapadá po celých 73 dnů, což je ještě příjemné vzhledem k tomu, že v zimě slunce pro změnu až 51 dní nevyjde. Jih sice není takto brutální, ovšem například v období kolem zimního slunovratu slunce vychází na pouhých 5-6 hodin. Není tedy divu, že obyvatelé Finska jsou, stejně jako jejich další severští sousedé známí melancholici, holdující alkoholu více, než je zdrávo. Jak je už z názvu zřejmé, pochází odtud například výteční Finlandia vodka. Ve Finsku je také nejvyšší průměrný počet sebevražd v Evropě. Navzdory tomu mnohé průzkumy ukazují, že životní úrovní obyvatel se Finsko douhodobě řadí mezi absolutní evropskou špičku.

Muzika

Finsko je zemí zaslíbenou rocku a melodickému metalu, který je zde provozován na takové úrovni, že zbytek světa může jen blednout závistí. Obzvláš my Češi, kteří i po třiceti letech volíme zlatým slavíkem Karla Gotta a vrchol rockové hudby je pro nás skupina Kabát můžeme jen tiše závidět. Člověk se až diví, kolik kapel, které už léta doslova hýbou světem pochází právě ze země tisíce jezer. Zde vám chci přinést velmi stručný přehled těch nejzajímavějších a nejvýznamnějších finských kapel od konce 80. let do současnosti. Kapely budu řadit podle abecedy.

Finské kapely

Apocalyptica

Hned jako první v abecedě je jedna z vůbec neznámějších a nejúspěšnějších finských kapel, která se těší obrovské oblibě snad u všech generací posluchačů a její charakteristický projev si prostě nespletete. Kapela Apocalyptica. Prapůvodně vznikla jako neobvyklý pokus čtyř cellistů předělat některé hity zámořské Metallicy na cella. Od tohoto záměru naštěstí brzy upustili a začli dělat vlastní tvorbu. V současnosti kapelu tvoří 3 cellisté a bubeník. Primárně produkují hluboké, mnohdy značně melancholické instrumentální balady, ovšem své největší hity tradičně později obohacují o zpěv, k čemuž si zvou zpěváky a zpěvačky zvučných jmen, jako například Lauri Ylonen (The Rasmus), Ville Valo (HIM), Corey Taylor (Slipknot), Till Lindemann (Rammstein) nebo dokonce Češka Marta Jandová (Die Happy).

Ensiferum

Tvrdší odvětví metalové muziky na území Finska zastupují např. Ensiferum. Ti ve své muzice úspěšně mísí několik žánrových vlivů. Nejčastěji jsou označováni jako folkmetal, ovšem znatelné jsou v jejich muzice i prvky viking metalu a death metalu. Jejich texty mají často nádech středověkých válek. Přestože jak už bylo řečeno jde o jednu z tvrdších kapel, definici melodického metalu, kterým je finská scéna prostě nasáklá splňují do puntíku.

Finntroll

O Finntroll platí v podstatě ta samá definice jako o Ensiferum. Odlišuje je ale ještě mnohem větší vliv folkové muziky.

HIM

HIM patří mezi nejpopovější a tudíš i celosvětově nejpopulárnější finské kapely. Kdo by neznal hity jako "Join me in Death", pochází snad z jiné planety.

Children of Bodom

Děti od jezera Bodom, si vzali svůj název díky záhadným vraždám, které se v padesátých letech odehrály na břehu Bodomského jezera poblíž Helsinek. Jejich hudba patří mezi to nejextréměnší co při putování Finskem nalezneme. První desky se přibližovaly spíše odlehčenému, rychlému black metalu, s prvky, to se podržte - punk-rocku, zatímco novější počiny mají nádech hodně hardcorový, čímž se přiblížili mladší posluchačské generaci. Charakteristické jsou takřka geniální kytarové vyhrávky a mezihry, jednoho z nejlepších současných světových kytaristů Alexiho Laiha, specifický "black-corovový" řev a výrazné, zběsilé klávesy.

Korpiklaani

Další kapelou kterou si rozhodně nesplete jsou pánové z "lesního klanu". Do své muziky, která podobně jako u Ensiferum nebo Finntroll podléhá folklórním vlivům komponují mimo jiné např. akordeon nebo housle. Z jejich muziky, kterou tvoří opravdu přehršle všemožných zvuků čiší nadhled a lehká ironie.

Lordi

Bandu říkající si Lordi prakticky "objevila" soutěž Eurovision v roce 2005. Okamžitě na sebe strhli pozornost celého světa, protože parta pěti "oblud" - muzikantů ve výrazných hororových, takřka nechutných kostýmech vedle uhlazených, napomádovaných boybandů hned tak někdo nepřehlédne. Když k tomu přimícháte ještě sice trochu prvoplánový a jednoduchý, ale velmi melodický, chytlavý a úderný hard-rock, úspěch je namíchán. Lordi si přísně hlídají svou pravou totožnost a jejich fotek bez masky najdete opravdu málu, což logicky rozpoutalo hon bulvárních novinářů. Byl o nich také natočen mysteriózní, thriller Dark Floors. Přestože kapela v současné době prožívá spíše útlum po raketovém startu, nechala za sebou na hudební scéně opravdu nesmazatelnou stopu.

Nightwish

V tomto přehledu zřejmě druhá nejznámější metalová kapela jsou Nightwish. Ti v současné době působí spíše jako pop-metalová továrna na peníze, která se objevuje v Bravíčku, na Vivě apod. Na jejich obhajobu však musím říct, že se její tvář během těch let měnila a to tak, že výrazně. Kapela vznikla v roce 1996 a pěkně krůček po krůčku se sama dostala od malých klubových vystoupení až ke světovým megaturné a obrovským prodejům. Největším "tahákem" bylo zřejmě spojení melodického metalového podkladu (na prvním albu ne příliš metalového) s výborným skladatelským uměním Tuomase Holpainena a (až do roku 2005) perfektního operním zpěvem zpěvačky Tarji Turunen. Ta však byla z kapely vyhozena kvůli údajné namyšlenosti, neúctě k fanouškům a přehnané touze po penězích. Jak to bylo doopravdy se už asi nedozvíme, faktem ale je, že byla nahrazena zpěvačkou s naprosto odlišným hlasem i způsobem zpěvu a bohužel mnohem horšími pěveckými kvalitami, které se projevují především na živých vystoupení. Tento tah nemohou skalní fanoušci kapele odpustit.

Sunrise Avenue

Tato kapela také patří mezi mladší a měkkčí finské kapely, ale určitě stojí za pozastavení. Už od roku 2002 hrají celkem chytlavý rock v klasickém pojetí.

Stratovarius

Dlouhá léta jedna z nejpopulárnějších metalových kapel vůbec. Vznikli už v roce 1984, což z nich dělá vůbec nejstarší kapelu z tohoto výběru. Stradivarius si získala srdce milionů fanoušků po celém světě velmi chytlavým až podbízivým projevem na pomezí power a speed metalu, pro mě je ovšem jejich muzika příliš konvenční a monotónní. V současnosti po odchodu nejdříve zpěváka Tima Kotipelta a pak samotného mozku kapely - kytaristy Tima Tolkiho popularita kapely velmi upadla a nyní stojí spíše ve stínu svých krajanů.

Sonata Arctica

Kdybych měl vybrat svou nejoblíbenější finskou kapelu, los by zřejmě padl na kapelu Sonata Arctica. Ta podobně jako jejich kolegové a přátelé z Nightwish prošla dlouhým vývojem. V roce 1996 se představili debutem Ecliptica (pokud někdo neví, tak ecliptika je trajektorie, kterou opisuje Země při oběhu kolem Slunce), který byl takřka čistokrevným speed metalem ovšem už tehdy na doposud nevídané úrovni, což jim na jedné straně vytvořilo obrovskou, silnou fanouškovskou základu, na druhou stranu spoustu zarytých odpůrců. V podobném duchu se nesla i následující deska "Silence", ovšem s každým dalším albem se jejich tvorba mílovými kroky vzdalovala od původního konceptu, přičemž kvalitativně snad s každou deskou ještě o třídu překonají tu předchozí a proto poslední počin "The Days of Grays" je naprosto perfektní, do nejmenšího detailu propracovaný, progresivní počin, který nemá se speed metalem praticky nic společného a který musí vzít na milost i sebevětší dřívější odpůrce kapely. Po právu jsou v současnosti jednou z vůbec nejpopulárnějších metalových kapel na světě.

Sturm und Drang

Zástupci nejmladší generace finského metalu. Byli rockovými hvězdami snad už v 16 letech. Osobně jsem se s nimi poprvé setkal, když předskakovali známějším krajanům Apocalyptica na jejich světovém turné. Přestože je z jejich řízné muziky, která by se dala nazvat neo-heavy metalem cítit až přes příliš vlivů kapel jako Gamma Ray, což je způsobeno zřejmě jejich skladatelskou nezralostí, stojí i tato kapela za pozornost.

The 69 Eyes

Další partička kterou si opravdu nespletete. Svorně se svým žánrem dodržují gothic image vystajlovanou do poslední nitky a asi nejcharakterističtější pro ně je specifický projev a hluboký hlas zpěváka. Jelikož fungují už od roku 1989 jsou, ač na to nevypadají třetí nejstarší ze zmiňovaných kapel.

The Rasmus

The Rasmus jsou spolu s HIM tou nejměkkčí větví finské hudby. Kapela založená roku 1994 hrající alternative/pop rock se celosvětově proslavila především díky několika rádiovým megahitům jako "In The Shadows". Populární je i díky nezpochybnitelnému charisma i velmi zajímavému hlasu zpěváka Lauriho.

Waltari

Jedna z neextravagantnější kapel v hudební historii. Hrají už od roku 1986, takže už jsou to jak se občas říká "rockoví dinosauři". Během svého bouřlivého vývoje vystřídali spoustu hudebních žánrů od tanečního popu po death metal, v poslední době se ustálili na jakémsi progresivním metalu, ovšem stále je můžeme nazývat Crossoverem, protože toho jsou typickou ukázkou. Nezapomněl jsem na něco?

Jistě zapomněl jsem toho až hanba, ovšem popisovat všechny kvalitní a zajímavé kapely na území finska by dalo možná roky práce, takže to uzavřu takto. Nakonec ještě pro zajímavost přikládám obsáhlejší abecední seznam populárních finských kapel, který také ovšem ani náhodou nepopisuje vše. Ääniportti, Altaria, Amoral, Amorphis, Apocalyptica, Ari Koivunen, Babtism, Brother Firetribe, Cain's Offering, Carmen Gray, Crow's Flight, Dingo, Dream Asylum, Dreamtale, End Of You, Entwine, Eternal Tears Of Sorrow, Finntroll, Flinch, For My Pain, Ghost Brigade, Hanoi Rocks, Havoc Unit, HB, HIM, Charon, Children of Bodom, Indica, Ironica, Kalmah, Killer, Korpiklaani, Kotipelto, Kotiteollisuus, Kivimetsän Druidi, Kwan Lordi, Lovex, Lucy Was Driving, Miseria, Monday, Moonsorrow, Mysteria, Negative, Neljä Ruusua, Nightwish, Noitalinna Huraa, Norther, Northern Kings, PMMP, Poets Of The Fall, Poisonblack, Random Eyes, Revolution Renaissance, Sear, Sentenced, Sinergy, Silent Dream, Sinamore, Sonata Arctica, Stratovarius, Sturm Und Drang, Sunrise Avenue, Swallow The Sun, Tarja Turunen, Tarot, The 69 Eyes, The Rasmus, To/Die/For, UltiMatium, Uniklubi, Waltari, When The Empire Falls, Winterborn, Wintermoon, Wintersun, Zero Nine