Thot - Obscured By The Wind

Thot – to byl pro mě donedávna jen pojem z egyptské mytologie, asi jako pro většinu z těch, kteří se s tímto slovem kdy setkali. Přibližně před měsícem si toto krátké a úderné slovíčko získalo další, ještě údernější význam – od letoška je pro mě Thot především belgická odpověď na Nine Inch Nails.

Na Obscured By The Wind je odkaz na NIN znát hned od začátku intra desky v podobě prvního tracku Eolien – industriální šum, minimalistické klavírní téma, těžkopádný rytmus, to vše známe od party kolem Trenta Reznora. Další track, Take A Bow And Run, logicky navazuje na intro s tím, že témata vyrůstají na podkladu nekompromisních bicích, které vás strojově zatloukají do země, abyste si pak mohli vychutnat texty v angličtině, která je však podávána s (pro mě) příjemně germánským přízvukem. Po této skladbě přichází stejný vzorec – opět předehra v podobě samostatného tracku, tentokrát křehká a decentní Dancing In The Corn, po které přichází hitovka Moved Hills – další kontrast, tentokrát v tanečnějším rytmu a s exotickými prvky z blízkého východu.

Po těchto dvou úvodních peckách přichází první vrchol desky v podobě sedmiminutové skladby Spellbound Fields, která jako by se nevešla na The Fragile od NIN. Skladba první dvě minuty graduje v onom typickém industriálním duchu a pak se láme zpět k orientálním motivům, použitým v předchozí písni. Po čtyřech minutách se vše tiší a agresivní naléhavost střídá melancholický ženský vokál podbarvený smyčci a klavírem. Necelou minutu a půl před koncem se emoce mísí a na nás se hrne post-rocková lavina smutku a zoufalství. Po té přichází uklidnění – Blue And Green (are melting down in a seed), která zní jako elektro-remix Anathemy, čili dobře a moderně. Po ní následuje skok zpět do sedla – Ortie, která mimochodem vyšla již předloni jako singl. Zpěvák mi tu poměrně často evokuje naštvaného Davida Kollera, asi to bude těmi fistulemi na koncích frází… Vokál je jako na většině desky lehce zkreslený, což naprosto přirozeně odpovídá celkovému zvuku nahrávky.

Nebudu se rozepisovat o zbývajících skladbách, (snad jen vypíchnu příjemné zpestření v podobě sborových vokálů ve skladbě Solid Insecure Flower) koho recenze do tohoto místa zaujala, může si obrázek udělat snadno sám – na této adrese je totiž deska oficiálně ke stažení s tím, že je možno ji stáhnout s libovolným (i nulovým) poplatkem. Tím se ovšem ochudíte o bonus track, který je pouze na CD, a o CD jako takové, které má velice sympatický a graficky pěkně vyvedený obal. Navíc se jedná o limitovanou edici – CD vyšlo v nákladu pouhých 200 kusů.

Co říci na závěr? Pro mě se jedná o velký objev roku, deska je vyrovnaná, plná energie, propracovaná, má co nabídnout. Jedinou vadou na kráse tedy asi bude až přílišná podoba s již několikrát zmiňovanými Nine Inch Nails – inspirace přerůstá v napodobování. Nicméně i přesto si kapela zachovává jistý díl originality, a kdyby byl o něco větší, uvažoval bych i o hodnocení nejvyšším…

P. S. Pro ty, kteří by rádi viděli Thot naživo - kromě již odehraného křtu nové desky Sunshine, kde Thot vystupovali jako host, se můžete přijít podívat na koncert v rámci festivalu United Islands 2011, který proběhne 23.-25. 6. v Praze.