Cloudkicker

Cloudkicker

Ben Sharp alias Cloudkicker je bezesporu jednou z nejvýznačnějších person současné djentové vlny. Díky svým zajímavým atmosférickým vkladům a specifickým konceptům však tento žánr v nemalé míře již nějakou dobu přesahuje a posouvá jej do naprosto odlišných rovin.

Cloudkicker vydal celkem 9 oficiálních alb a EP, která jsou kompletně dostupná na jeho Bandcamp profilu. A to za cenu, jakou si sami určíte. Ideální by tedy bylo, kdybyste si některé z jeho děl opatřili, a poté se ponořili do tohoto rozhovoru. Není totiž vůbec nezajímavý. Přeji tedy příjemné a inspirativní čtení.

 

Cloudkickera můžete najít na:

 

======================================================================

Byla bych ráda, kdybys pověděl pár slov o svém posledním albu Subsume. Jak se to celé odehrávalo? Mám na mysli celý proces skládání, aranžování a nahrávání.

Psal jsem asi jednu skladbu co měsíc od prosince 2012 do června nebo července 2013. Ten proces byl jen o pročišťování věcí, které jsem udělal dříve. Písně píšu od začátku do konce, pak se vrátím a dodělávám party, vylepšuji je, a poté je všechny vyladím, ještě než je dám k dispozici ke stažení.

Subsume je stoprocentně instrumentální album, ale i tak jsem si jistá, že se za ním schovává nějaký příběh. Když se totiž podíváme na názvy skladeb, je naprosto očividné, že se jedná o koncepční album. Mohl bys ten příběh ve zkratce vysvětlit?

Názvy skladeb vycházejí z knihy 1Q84, kterou jsem četl ve stejném čase, kdy jsem psal hudbu pro Subsume. I když to album není typickým příběhem ve formě vyprávění, kde by měl být začátek, prostřední část a konec, je tam rozhodně jednotící téma, které tím vším prochází. Má to co dočinění se stavem, kdy se člověk ztrácí ve vlastní práci nebo i s okamžikem v čase, který je obzvláště urgentní, kdy člověk zapomíná na své vlastní já a prosté bytí.

Máš klasické hudební vzdělání nebo tvoříš hudbu jen na základě svých nálad a emocí?

Vzal jsem si pár kytarových lekcí, a dokonce i několik hodin hudební teorie na vysoké škole, ale mám pocit, že jsem už zapomněl vše, co jsem se naučil. Jelikož hudbu dělám pro zábavu, snažím se psát věci, které mně samotnému znějí dobře, ačkoli nemusí být technicky správné.

Když skládáš, zapisuješ si své nápady do not? Ptám se proto, protože – jak víme – Cloudkicker je one-man projekt, takže jsi vlastně jediným člověkem, který si musí pamatovat všechny riffy, melodie apod.

Pamatuji si toho jen velmi málo. Když skládám, vše si zároveň nahrávám, takže to mám automaticky organizované. Vtipné na tom je, že i když se ty písně nesnažím zapamatovat, nakonec je stejně znám zpaměti jen díky tomu, kolikrát je musím přehrávat v průběhu nahrávání.

Způsob, jakým zprostředkováváš svou hudbu veřejnosti, je úctyhodná. Ty vlastně nabízíš svou hudbu naprosto zdarma. Existují stále lidé, kteří platí za digitální kopie alb, které jsou k dispozici na tvém Bandcamp profilu?

Ano, neuvěřitelné množství lidí. Upřímně, jsem tím naprosto unešen a myslím, že to vypovídá o tom, jací lidé jsou, když jim dáš možnost výběru. To je hlavním důvodem, proč si také myslím, že se lidé budou chovat ohleduplně i bez hrozby trestu za to, že tomu tak neučiní (nezaplatí za hudbu, pozn. red.).

V roce 2010, kdy vyšlo tvé zatím nejúspěšnější album Beacons, zde bylo pravděpodobně největší množství lidí toužící po nějakém novém „djentovém“ materiálu. Nemyslíš si, že to bylo klíčové pro tvůj úspěch? Očekával jsi vůbec tak obrovský zájem o tento specifický druh progresivní hudby?

Nejsem moc napojen na žádnou specifickou scénu, ale samozřejmě bylo překvapivé vidět takové reakce na mou hudbu.

Jak už jsem zmiňovala, tvá hudba je čistě instrumentální. Neuvažoval jsi někdy o angažování zpěváka?

Ani ne. Mám rád, když hudba mluví sama za sebe, a také se mi líbí, když posluchači mají možnost interpretovat hudbu tak, jak jim to vyhovuje. Ze stejného důvodu také preferuji instrumentální hudbu, vokály shledávám po většinu času spíše za rušivé.

Tvá hudba je také velmi atmosférická. Vyvinulo se to tak přirozeně, nebo to byl původně tvůj záměr?

To je přesně ten druh hudby, který sám přichází, když píšu. Myslím, že je to odrazem košatosti myšlenek, které občas mívám, které se dají jen obtížně zvládnout bez nějakého tvůrčího výkonu.

Jak bys popsal svou hudbu člověku, který o tobě nikdy neslyšel?

“Slyšel jsi někdy píseň od The Beatles I Want You (She’s So Heavy)? Představ si její druhou polovinu, ovšem na celém albu.”

Dokázal by sis sám sebe představit jako člena kapely?

Ano, myslím si, že by to mohla být zábava.

Musím říct, že jsi velmi tvrdě pracující muzikant. Vydáváš nové album (v některých případech dokonce dvě) každoročně od roku 2008. Jaký je tvůj osobní favorit? Nejsi už unavený ze vší té práce?

Opravdu mi to nepřipadá jako práce. Je to pro mě práce z lásky. Mé nejoblíbenější album je vždy to, které vydám jako poslední, protože mi připadá, že nejpřesněji odráží mou osobnost. Ale vše, co jsem vydal, pro mě samozřejmě má speciální místo.

Když už jsme u toho, připravuješ už nový materiál na své album pro rok 2014?

Vlastně ne, nenapsal jsem nic nového. Nejsem si jistý, jestli tento rok vydám nové album, ale mám s Cloudkickerem nějaké plány.

Stát se nezávislým umělcem, který vydává hudbu „na vlastní triko“ je skutečně výzvou. Co bys poradil mladému hudebníkovi, který nemá dostatek finančních prostředků na realizaci všech svých idejí?

Myslím, že v roce 2014 nepotřebuješ moc peněz na vyjádření své hudby skrze kvazi-profesionálně znějící nahrávky. Ale pokud jsi opravdu bez peněz, řekl bych, že stále můžeš zaznamenávat své nápady na mobil pro časy, kdy budeš mít peněz více. Každému bych doporučil psát tak často, jak to jen jde.

Většina kapel (obzvláště těch mladých) a jednotlivých interpretů dnes distribuuje svá alba pouze na kompaktních discích nebo jako digitální kopie. Ty sis ale vybral cestu kreativnější, cestu vydávání svých děl na vinylu. V případě Subsume jsi dokonce nabízel i limitovanou edici modro-bílých vinylů. Co je důvodem vydávání tvých alb na tomto médiu? Fascinuje tě snad analogový zvuk?

Vlastně jsem spíše „digitální osoba“. Líbí se mi, jak vinylové desky prezentují artwork a vlastně se pak samy stávají kusem umění, bez ohledu na to, jestli máš gramofon na přehrání. Ale nevěřím tomu, že by se mělo něco vyzdvihovat na analogovém nahrávání ve srovnání s tím digitálním.

Hádám, že jsi pouze studiovým muzikantem, tudíž nevystupuješ jako Cloudkicker naživo. Nelimituje tě to nějakým způsobem?

To bych neřekl, nechává mi to hodně času na psaní a nahrávání.

Mimochodem, jak vzniklo jméno Cloudkicker?

Je to odkaz na starou Disneyho pohádku, kterou jsem jako dítě sledoval.

Nyní jedna složitá, téměř filozofická otázka: co pro tebe hudba znamená?

Pro mě je hudba způsob, jak poznat sebe sama, narozdíl od čekoholi jiného, co mám k dispozici. Pokaždé, když vypustím skvělé album, je to jako malá verze chození do kostela.

Jsi z Ohia ve Spojených státech. Co bys řekl o tamní hudební scéně?

Nemám tušení!

To je vše. Díky za tvůj čas. Přeji ti vše nejlepší a hodně štěstí do dalších let.

Díky moc!