Five O´Clock Tea: Frčíme si na radosti

Five O´Clock Tea je dobře známá kapela z Prahy, plující po rockově alternativních vodách. Fungují už šest let a na svém kontě mají dvě studiová alba: Třeba se najdou (2009) a Frčíme si na páru (2011). Kapelu tvoří basa, bicí, dvě kytary a ženský a mužský vokál. Five O´Clock Tea v současné době prochází personálními změnami, v rámci kterých došlo k výměně basáků.

V rozhovoru s kytaristy Richiem a Dirtem se dozvíte, jaký vztah mají Five O´Clock Tea k drogám, jak jim vypomáhá manažer, čeho chtějí 5OT dosáhnout a kdo udělal sakramentskou chybu.

 

8. prosince jste vydali nové CD Frčíme si na páru. Co vám přineslo?

Dirt: Několik recenzí už se nám vrátilo a dopadly dobře. Z pár recenzí zaznělo, že děláme hudbu, jak nás baví a tak to je. Měli jsme obavu z reakce na písničku Mary Ann, která je hodně pomalá a hrozně jsme ji rodili. Ohlasy ale byly kladný, díky čemuž jsme zjistili, že nemusíme dělat pořád jen ty polotvrdý sýry, ale že nám jdou i taveňáky :-)

Richie: Jsem rád, že recenzenti si to CD opravdu poslechli, na recenzích to bylo vidět, ať napsali cokoliv. Téměř všichni zaznamenali, že každá písnička je jiná a to jsme chtěli.

 

První věc, která mě napadla, když jsem viděla název skladby Mary Ann, byla vzpomínka na písničku od UDG, která se jmenovala stejně.

D: Já jsem to zjistil asi před 14 dny.

R: Věděl jsem, že zpívají Mary Ann, ale nevěděl jsem, že se tak jmenuje i skladba. Stejnou písničku má i Alice Cooper a ptal se někdo UDG, jestli si jsou vědomi, že se tak jmenuje písnička od Alice Coopera?

 

Jsme v českém rybníčku, srovnání se nabízí.

D: My dokážeme ocenit, co dělají ostatní, sledujeme to, ale neřešíme.

R: Chtěli jsme to pojmenovat Anežka, ale ono zpívat Anežko, Anežko, není úplně ono :-) Mohlo se to jmenovat i Mary Jane. Nikdo ale přece nemá patent na jméno.

 

Mohlo se to jmenovat i Hedvika :-)

R: To mohlo, to jsme zkoušeli. Projeli jsme půlku kalendáře. Taky bylo ve hře Boženo a Růženo, ale jedno bylo horší než druhý.

 

Jak se vám líbila recenze od Alana Rohana?

R: Která to je?

 

To je redaktor z Rádia Brod!

D: Pokud si dobře vzpomínám, byla to první recenze, co vyšla, a bavila mě nejvíc. Tam bylo napsáno, že kapela nikoho nekopíruje a to se nám líbilo!

 

Jak jste přišli na název Frčíme si na páru?

R: To je z jedný písničky. Ona má lokomotivní tematiku. Když se ale pak podíváš na obal, tak tam není pára, ale pár a je tam těch párů spousta, to je ta hříčka. Pára je metafora k energii. Frčíme si na radosti, euforii, na dobrý náladě.

 

Už když řekneš, že si frčíš, tak mi to asociuje drogy.

R: Já to takhle v hlavě spojený nemám, drogy se odjakživa přece smažej.

D: Já nesmažim ani nefrčim :-)

 

Přinesla vám nová deska nové koncerty?

R: Všechno odstartuje v březnu, je tam toho spousta.

D: Jedeme několik koncertů s Wohnoutama.

R: Samozřejmě je tam taky stejně jako každej rok Gigafest, Megafest, Rokfór, Maxifest a Maxipes…

 

Ze začátku roku u vás proběhla první personální změna…

D: Po třech letech odchází Vojta, basák. Rozcházíme se samozřejmě v dobrym, zůstáváme kámoši.

R: Vojta je fajn kluk, prožili jsme toho spoustu a určitě bude na co vzpomínat.

 

No a kdo nastupuje na jeho místo?

R: Na jeho místo nastupuje mladá krev – Honza z líhně rádia Rockzone! Nadšení a energie z něj úplně stříká. Zapadnul dokonale. Navíc maká na více frontách: Kromě toho, že super hraje a paří, tak hned z kraje přinesl kapele spoluprácí s firmou SRH, což je americká undergroundová firma, která prodává super streetový hadry a oblíká kapely a teď i nás.

D: Navíc má super růžový struny, což je samozřejmě to nejdůležitější. :-)

 

Kapela už je zase kompletní a před sebou máte zase tvůrčí prázdno po hotový desce. Čím ho vyplníte, máte nějakej cíl, kterýho chcete dosáhnout?

D: Kapela už dosáhla spousty věcí. Měli jsme turné s Billama, Cocottama a teď jedem s Wohnoutama, fesťáky jsme taky objeli. Máme ale vroubek, to je klip, to si musíme splnit. Veškerou energii jsme vrazili do CD a myslím, že to bylo dobře.

R: No a samozřejmě by to chtělo natočit třetí desku…

D: … bude se jmenovat Pícháme si do žíly!

R: … pak akustickou podobu a pak pracovat na posunu vejš. Každej posun o milimetr je časově i finančně náročnej.

D: Ve výsledku se chceme dostat na úroveň těch kapel, se kterýma si tak moc vážíme, že hrajeme.

 

Pak už vám zbejvaj jen drogy, rozpad a comeback.

D: Comeback umíme na každym koncertě, drogy máme ještě před sebou…

R: Tak to dej, když to máš před sebou!

 

Řekněte mi něco o vašem manažerovi Masakrovi!

D: Masakr je člověk, kterej je v pozadí…

 

Komu?

R: Všem a zároveň nikomu! Ani s náma nebere drogy…

D: On nám shání drogy, děvky, chlapy pro zpěvačku, transvestity, mufínky, paličky, leští nám nástroje i kytary… My jsme hrozně rádi, že ho máme! Bez něho by to nešlo, je to sedmej člen kapely a bez něj si nedokážu představit, že bysme byli, kde jsme a my jsme mu za to strašně vděčný.

 

Vždycky jsem se chtěla zeptat na Sakramentskou chybu – je to podle skutečné události?

R: No jasně, to se stalo Fikimu, úplně všechno, co tam je.

D: To jsem nevěděl ani já...

R: Takže si to poslechněte!

 

Co vzkážete fanouškům?

Děkujeme, že chodíte na koncerty! Těšíme se na každou další pařbu s váma!!!